Soumrak amerického snu / Horizont: Americká sága
Zdá se, že část divácké obce si s novým snímkem oscarového režiséra Tance s vlky neví rady. Váhá nad tím, zda hodnotit první díl zamýšlené tetralogie Horizont: Americká sága Kevina Costnera jako samostatný film s klasickým dějovým obloukem, nebo jako úvod minisérie s epizodickým vyprávěním. Podobně palčivá je otázka, jak posuzovat úspěšnost „autorského blockbusteru“, který má rozpočet levnějšího hollywoodského filmu, ale přitom vznikl mimo studiový systém. Stomilionový rozpočet, nad kterým se pozastavují média, není zas tak vysoký, protože se o něj dělí dvě první části tetralogie a náklady na každou z nich se vyrovnají padesátimilionovému rozpočtu Občanské války Alexe Garlanda. Z konkurence Kaskadéra nebo Furiosy: Ságy Šíleného Maxe, které stály třikrát víc, nevytěsňuje Americkou ságu jen nižší rozpočet. Návratnost zisků ovlivňuje i odlišná cílová skupina Costnerova režijního „comebacku“, který byl uveden mimo soutěž na filmovém festivalu v Cannes.
Tříhodinová první kapitola opravdu nepůsobí jako samostatný film. Příběh roztříštěný mezi množství postav a tři dějiště, dnešní Arizonu, Montanu a Wyoming, přitom nemusí být nutně vadou, protože kronika, kterou Horizont bezesporu je, je ze své podstaty epizodický útvar. U kroniky se přepokládá řazení a kumulace množství mikrodějů a vedlejších linek, které se postupně nabalí do obrazu historické epochy. Pro ty, kdo se těší na historickou fresku, která mapuje sociální, ekonomické, historické nebo politické aspekty osidlování amerického západu druhé poloviny 19. století, bude pravděpodobně uspokojivější Scorseseho loňský film Zabijáci rozkvetlého měsíce.
Zabijáci se sice odehrávají později než Americká sága, ale představují kolonizaci Severní Ameriky z méně známého, a tudíž zajímavějšího úhlu. Původní obyvatelstvo se ocitá v paradoxní pozici vykořisťovaného boháče. Americké úřady mu přidělily nejméně hodnotnou půdu, ale když bílý muž zjistil, že se pod jejím povrchem skrývá ropa, bere si bohatství zpět. Tentokrát si však nepřivlastňuje půdu krvavými válkami, ale rafinovaněji, machinacemi s pozemky a mezirasovou sňatkovou politikou.
Americká sága tak originální není, připoutává diváka k příběhu Frances, která se svou dcerou uteče před Apači na vojenskou základnu, nebo k osudu Ellen, po níž ze msty pátrají bratři Sykesovi, dokud se do konfliktu nevloží záhadný zastánce pronásledovaných Hayes v Costnerově podání. Jenomže Costnerův snímek zdaleka nestojí jen na ději. Kdyby šlo pouze o něj, nepotřeboval by k jeho převyprávění tři hodiny.
Stejně jako v Tanci s vlky i tentokrát tvůrce spoutává diváka patetickými obrazy zromantizovaného Divokého západu i sentimentálními návraty ke klasickým žánrům. V době, kdy klasický western slouží povětšinou k postmoderním hrám, které jej rekontextualizují třeba jako kombinaci se sci-fi v seriálu Westworld, může Horizont působit zpátečnicky. Možná z lásky k mýtu Divokého západu či ze sentimentu se Costner kochá nekonečnými prériemi a majestátem původních obyvatel. Horizont se však zároveň od klasických westernů odlišuje. Na rozdíl od rodokapsových příběhů o boji proti „krvelačným rudochům“ nebo obrazu etnické genocidy Mé srdce pohřběte u Wounded Knee, ve kterých jsou jasně rozdělené úlohy padouchů a obětí, Costner v Horizontu násilí pečlivě dávkuje tak, aby se odehrávalo jak na straně domorodých obyvatel, tak přistěhovalců.
Za tímto rozhodnutím pravděpodobně stojí záměr nezplošťovat historickou realitu a nesklouzávat k mytologickému příběhu o boji absolutního dobra a zla. Jenomže touto snahou o objektivitu Costner dociluje bezzubé korektnosti, jejímž poselstvím je klišé o tom, že historie není jednorozměrná a že krutostí se dopouštějí obě strany. Dostáváme se ke schematickému sdělení o tom, že zlo plodí zase jen zlo a příslušníci obou stran jsou vlastně oběťmi, rukojmími historických procesů, za které není nikdo odpovědný.
Zlo má v Horizontu přitom konkrétní podobu a hledání jeho původce, které propůjčuje Costnerovu snímku rysy mysteriózní kriminálky, je bezmála to nejzajímavější. Kdosi po celém západě šíří barvotiskové plakáty lákající ke koupi pozemků v malebném městečku Horizon. Když podvedení osadníci dorazí na místo, kde má stát městečko snů, ocitnou se na pusté prérii uprostřed indiánského území. Postava mysteriózního obchodníka s iluzí přináší téma, kterého se Costner dotýká i ve svých předešlých dílech. Jedná se o téma deziluze a eskapismu.
Útěk ke stereotypům
Válka je to nejkrutější, čeho se člověk na člověku může dopustit, a představuje selhání moderního světa. Zromantizované naivní představy o nekonečné a svobodné zemi a majestátu původních obyvatel zase představují únik a naději. Mezi těmito dvěma póly se pohybuje poručík Dunbar, který v úvodní sekvenci Tance s vlky předvede jedno z nejpůsobivějších protiválečných gest. Beze zbraně se vyřítí na koni proti nepříteli a nastaví mu svoji hruď. Ať už se jedná o pokus o protestní sebevraždu nebo demonstraci nesmyslnosti zabíjení, vojenské velení Dunbarovo gesto nepochopí a udělá z něj válečného hrdinu.
Válečné trauma pronásleduje i Charleyho Waita z Costnerovy třetí režie Krajina střelců. Válečný veterán trpící posttraumatickou stresovou poruchou se tu vyrovnává s krutostmi, kterých se dopouštěl jako člen zvláštní jednotky během občanské války. Hrdinové obou snímků se vracejí z války zničení a okradení o ideály, za které šli bojovat. A tak utíkají do přírody, daleko od civilizace. Útěchu jim poskytuje rozlehlá krajina, majestátně rozkročená mezi východem a západem, či svět severoamerických indiánů, kteří představují symbol nezkaženosti, mravní čistoty a života v harmonii s okolním světem.
Překvapivé je, že Costner podobně majestátně a s vlasteneckým patosem vyobrazuje i přistěhovalce, přestože jsou to vetřelci, příslušníci bílé rasy, která si uzurpuje původní obyvatelstvo. Obraz západu je v Horizontu úzce navázán na kulturní stereotypy a otázku národní identity, potažmo identifikace s problematickou etapou historie vlastní země. Zromantizované představy o kráse přírody a původních obyvatel mohou stát v těsné blízkosti obrazů vyvražďování indiánských osad, zástupy osadníků znamenají konec kultury původních obyvatel a zároveň jsou oslavou nových začátků v nové zemi. Kontrast naivní romantiky a drastické historické reality, který je podstatou Costnerova díla, předkládá obraz kolektivního vědomí, které uhýbá před pocitem viny.
Za úhybný manévr, terapeutickou pomůcku, obranu před frustrací z neutěšené reality můžeme považovat i takzvaný americký sen. Víra v lepší svět a nový začátek skrývá cenu, daň, která se za něj platí. Americký sen naoko každému rovnostářsky slibuje to, co se ve výsledku může splnit jen několika vyvoleným. Za takovým snem přicházejí na nový kontinent i přistěhovalci v Horizontu a pro jeho uskutečnění obětují vše. Pro indiány je příjezd osadníků jako invaze nebezpečného hmyzu – čím víc jich zabijí, tím víc se jich následně objeví.
Přistěhovalci v Horizontu ale nejsou ziskuchtiví spekulanti s pozemky nebo kolonizátoři, kteří si myslí, že kvůli své rasové nadřazenosti či kulturní nebo technologické převaze mají právo přivlastnit si půdu původních obyvatel. Sílící zástupy osadníků, kteří se hrnou na západ, připomínají exodus. Bezmála biblický rozměr těmto výjevům dává měřítko. Války, převraty ani přesuny národů nejsou lokální izolovanou záležitostí, ale ovlivňují dění v celé společnosti. Rozpoutávají migrační vlny, které brázdí historii lidské společnosti od jejích počátků. Jsou součástí velkého historického procesu, k jehož pochopení pomáhá paralela lidské společnosti a lodě. Když se houpe jeden konec, houpe se celá loď.
Cílem Horizontu není odvyprávět příběh, ale vyobrazit proces. Od diváka se očekává mnohahodinová účast na dílčích dějích, které alespoň v první části nijak do hloubky nevytěžují historickou realitu a v porovnání s postmoderními seriálovými mutacemi a permutacemi klasických žánrů působí staromilsky a anachronicky. Costnerova novinka naopak skvěle funguje jako kaleidoskopická přehlídka kulturních kódů a obrazů, které se pojí s představami o Divokém západu.
Horizont: Americká sága
Horizon: An American Saga – Chapter 1, USA 2024, režie: Kevin Costner, scénář: Jon Baird, Kevin Costner, kamera: J. Michael Muro, střih: Miklos Wright, hudba: John Debney, hrají: Kevin Costner, Sienna Miller, Sam Worthington, Giovanni Ribisi, Michael Rooker ad., 181 minut, distribuce: Vertigo International (premiéra v ČR 27. 6. 2024)