Nejlepší filmy roku 2009

I letos jsme požádali členy redakčního okruhu Cinepuru, aby nám pomohli sestavit žebříček nejlepších filmů loňského roku. Podobně jako každou anketu, která není svázána žádnými striktními pravidly, je třeba brát i tuto s velkou rezervou. Její výsledky jsou ovlivněné nabídkou českých distribučních společností, dramaturgií tuzemských festivalů i omezenými možnostmi sledovat dění v zahraničí a samozřejmě rovněž velmi různorodými zájmy lidí, kteří Cinepur zaplňují svými texty. Hlasující mohli navrhnout až 20 filmů, kterým byly přiděleny body podle toho, jak vysoko je jednotliví přispěvatelé ve svých odpovědích zařadili; u jmen jednotlivých autorů je pak uvedena pětice filmů, které oni sami považují za vůbec nejkvalitnější.

Z více než 120 navržených filmů získalo nejvíce hlasů 10 následujících:

• 1. Bílá stuha (Das Weisse Band – Eine deutsche Kindergeschichte, rež. Michael Haneke, Rakousko, Německo, Francie, Itálie, 2009) – 27 bodů
• 2. Antikrist (Antichrist, rež. Lars von Trier, Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko, 2009) – 25 bodů
• 3. Avatar (rež. James Cameron, USA, Velká Británie, 2009) – 15 bodů
• 4. Fish Tank (rež. Andrea Arnold, Velká Británie, 2009) – 14 bodů
• 5. Hanebný pancharti (Inglourious Basterds, rež. Quentin Tarantino, USA, Německo, 2009) – 12 bodů
• 6. Žízeň (Bakjwi, rež. Park Chan-wook, Jižní Korea, 2009) – 11 bodů
• 7. Mléko strachu (La teta asustada, rež. Claudia Llosa, Španělsko, Peru, 2009) – 10 bodů
• 8. Distrikt 9 (District 9, rež. Neill Blomkamp, USA, Nový Zéland, 2009) – 9 bodů
• 9. Gran Torino (rež. Clint Eastwood, USA, Německo, 2008) – 8 bodů
• 10. Puškvorec (Tatarak, rež. Andrzej Wajda, Polsko, 2009) – 7 bodů

Hlasující se mohli také zapojit do dvou doplňkových anket a uvést, kterou filmovou událost uplynulého roku považují za nejvýznamnější. Rovněž mohli navrhnout, které z filmů natočených v roce 2008 či 2009 by si zasloužily uvedení v běžné distribuci. Tyto odpovědi najdete hned za osobními TOP 5 jednotlivých autorů.

Jindřiška Bláhová

• 1. Bílá stuha (Das Weisse Band – Eine deutsche Kindergeschichte, rež. Michael Haneke, Rakousko, Německo, Francie, Itálie, 2009) Rakouský režisér-unikát Michael Haneke ve vrcholné formě a znepokojivější než kdy předtím. V mysteriozním příběhu znovu prozkoumává násilí, vinu a patologický rozklad – v Pianistce to byl rozklad osobní, ve snímku Utajený rodinný a v Bílé stuze společenský. I přes „zastaralou“ černobílou, v níž je film s neurochirurgickou přesností a básnivou obrazivostí komponován, Haneke nabízí zároveň nadčasové i aktuální podobenství o totalitním systému.
• 2. Antikrist (Antichrist, rež. Lars von Trier, Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko, 2009) Odvážný, svobodný a provokativní psycho-thriller, který testuje diváka jako žádný jiný film roku 2009. Body dostává Lars von Trier za to, že se vyvaroval manýristické provokace pro provokaci, a natočil osobní syrový film, v němž se pokusil najít vizuální ekvivalent duševního utrpení. Co by na to asi řekl Haneke (původní profesí psychiatr)?
• 3. Fish Tank (rež. Andrea Arnold, Velká Británie, 2009) Příběh o nemožnosti vymanit se ze společenského řádu, který svým realismem dalece přesahuje běžný standard klasického britského žánru „kitchen sink drama“. Plíživě nemilosrdná noční můra pro sociálně vnímavé a razantní odpověď na tupost seriálů jako Eastenders či Hollyoaks a kulturu reality TV.
• 4. Valčík s Bašírem (Vals im Bashir, rež. Ari Folman, Izrael, Německo, Francie, 2008) Ideologicky diskutabilní, ale výtvarně pohlcující reminiscence na válečnou zkušenost. Animace kongeniálně souzní s tématem hrdinova pátrání po vlastní paměti a umožňuje příběh o podílu na masakrech v uprchlických táborech vyprávět jako evokaci snu či psychického transu.
• 5. Vzhůru do oblak (Up, rež. Peter Docter, Bob Peterson, USA, 2009) V roce humbuku kolem 3D se Pixar přidržel svého formátu CGI a pokusil se ho posunout opět na další úroveň, což vedle technického zdokonalování směrem k realističnosti znamená soustředit se na příběh samotný a nespoléhat na to, že „příběhem“ je technologie. Svoje místo si zaslouží pro unikátní ekonomii vyprávění v úvodní třetině filmu a pro veverky.

Jaromír Blažejovský

• 1. Ničí syn (Ničiji sin, rež. Arsen Anton Ostojic’, Chorvatsko, Slovinsko, 2008)
• 2. Mléko strachu (La teta asustada, rež. Claudia Llosa, Španělsko, Peru, 2009)
• 3. Do vlastních rukou, (rež. Tereza Reichová, ČR, 2008)
• 4. Proč bychom se netopili (tv seriál, rež. Petr Nikolaev, ČR, 2009)
• 5. Bez konce (Nije kraj, rež. Vinko Brešan, Chorvatsko, Srbsko, 2008)

Událostí roku je další výstřel šedé revoluce: bezmála milión rozesmátých diváků a hlavně divaček na veselohře Líbáš jako Bůh. Marie Poledňáková potěšila zákuskem, který si dámy doporučují u kafíčka, zatímco mladého publika ubývá. A to ze čtyř důvodů: 1. mladých ubývá; 2. těch málo, co se po roce 1989 narodili, si raději stahuje z internetu; 3. i kdyby si nestahovali, stejně nemají peníze na lístky do multikin; 4. skoro všichni studují filmovou vědu.

Uvedení v českých kinech si zřejmě zasluhuje absolutní vítěz tokijského festivalu Východní hry (Iztočni piesi, rež. Kamen Kalev, Bulharsko, 2009). Dvě třetiny hollywoodských titulů bych z každoročního plánu premiér vyhodil (nejsou zábavné ani umělecké, chodí na ně stále méně lidí) a nahradil je filmy z jiných zemí, především z Rumunska, bývalé Jugoslávie, Maďarska, Polska, Koreje, Japonska, Filipín, Indie, Íránu, Turecka, Afriky a Latinské Ameriky.

Otto Bohuš

• Andyho film (rež. Andy Fehu, ČR 2009) – Maximum z minima.
• Antikrist (Antichrist, rež. Lars von Trier, Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko, 2009) – Terapie kladivem.
• Avatar (rež. James Cameron, USA, Velká Británie, 2009) – No comment.
• Distrikt 9 (District 9, rež. Neill Blomkamp, USA, Nový Zéland, 2009) – Až perverzně dobré!
• Gran Torino (rež. Clint Eastwood, USA, Německo, 2008) – Dokonalé.

Jakub Felcman

Bez řazení a s rezervou, neboť mi letos mnoho pravděpodobných kandidátů uteklo (Resnais, Bellocchio, Denisová):

• Gran Torino (rež. Clint Eastwood, USA, Německo, 2008)
• Politist, adj. (rež. Corneliu Porumboiu, Rumunsko, 2009)
• Německo 09 (Deutschland 09 – 13 kurze Filme zur Lage der Nation, povídkový, více režisérů, Německo, 2009)
• Užívej si, co to jde (Whatever Works, rež. Woody Allen, USA, 2009)
• Zoufalci (rež. Jitka Rudolfová, ČR, 2009) Pro tu čerstvost, autorskou autenticitu a producentskou nevykalkulovanost, která už se jinak z produkcí společnosti Negativ úplně vytratila.
• Dvojka (rež. Jaroslav Fuit, ČR, 2009) Pro to samé a pro odvahu tentokrát HBO Czech spoluuvést film do kin.
• Zvláštní ocenění „gout du Cornichon“ pro zmasakrované dílo talentovaného autora: Bratři Bloomovi (Brothers Bloom, rež. Rian Johnson, USA, 2008)

Kamil Fila

Pořadí je abecední:

• Antikrist (Antichrist, rež. Lars von Trier, Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko, 2009) - Radikální rozchod s tím, že by umění mělo být psychologickou terapií.
• Avatar (rež. James Cameron, USA, Velká Británie, 2009)- Dílo, které vás donutí uvědomit si, že filmové médium se stále vyvíjí a důležitější než příběh může být stvoření nového světa.
• Bílá stuha (Das Weisse Band – Eine deutsche Kindergeschichte, rež. Michael Haneke, Rakousko, Německo, Francie, Itálie, 2009) - Pod kazajkou přísného asketického formalismu se ukrývá záhada, která má možná příliš snadné řešení, anebo žádné.
• Božský (Il Divo, rež. Paolo Sorrentino, Itálie, Francie, 2008) - Dobové politické tance zobrazené jako abstraktní rej démonických a komických výjevů.
• Pod vlivem lásky (Ai no mukidashi, rež. Shion Sono, Japonsko, 2008) - Epické, ba přímo encyklopedické dílo různých popkulturních zvrhlostí promíšených s chiliastickou spiritualitou.

Jiří Flígl

Top 5 v abecedním pořadí:

• Gamer (rež. Mark Neveldine, Brian Taylor, USA, 2009) - Z hlediska formálního i tematického prolínání filmů a videoher je Gamer radikálně avantgardní dílo, které spojuje adrenalinovou zábavu se sofistikovaným invenčním přístupem. Tvůrci v béčkově kyberpunkovém rámci přinesli fascinující audiovizuální koláž impresí z hraní stříleček i brouzdání internetem.
• Mučedníci (Martyrs, rež. Pascal Laugier, Francie, Kanada, 2008) - Divácky maximálně intenzivní dílo představuje velkolepé vyvrcholení tendencí hororu a exploatace za posledních deset let. Důmyslná dramaturgie postupně předkládá čtyři extrémní pohledy na lidské utrpení – distanci, empatii, impresi i chladnou racionalitu.
• Přicházím s deštěm (I Come with the Rain, rež. Tran Anh Hung, Francie, 2009) - V obrazoboreckém evangeliu postkoloniálního globalizovaného světa je agónie cestou k transcendenci, která spočívá v doslovném odpoutání se od těla coby hmoty a s ním spojených zafixovaných kódů myšlení. Příznačně pro současný svět využívá film až odtažitě vycizelovanou formu, ale postupně směřuje ke krajnímu vypětí a empatii.
• Vinyan (rež. Fabrice Du Welz, Francie, Belgie, Velká Británie, Austrálie, 2008) - Uhrančivý kastrační film, kde racionalita muže ztrácí půdu pod nohama, jak je vtahován do světa ženy. Jakoby mimochodem se vyprávění rozpadá a jistoty v podobě naznačených dějových linií postupně mizejí, až zůstane jen provokativní cizí tvar, jehož vyznění stupňuje fenomenální kamera Benoita Debieho.
• Zevlovat a prudit (Observe and Report, rež. Jody Hill, USA, 2009) - Taxikář v teplákové soupravě, Temný rytíř předměstského humpoláctví, Klub rváčů pro „white trash“ nebo prostě zneklidňující camp fraška na nákupákovou kulturu, hodnoty „pravé Ameriky“ a opilecký heroismus s nabitou bouchačkou v ruce.

Filmová událost roku:
Film Twilight sága: Nový měsíc, neboť stvrdil bezvýznamnost filmové kritiky vůči návštěvnosti, vyprovokoval stovky směšně ubohých multimediálních pokusů se vůči fenoménu vymezit a v českém prostředí s nabubřelou kauzou zahrnující naivní fanynku a mobilní telefon opakovaně prokázal absurdní demenci boje proti pirátství.

Film, který by měl být v distribuci:
Pokud pominu tituly, ke kterým čeští distributoři vlastní práva na uvedení v kinech, ale nasadí je zřejmě pouze na DVD (vedle výše zmíněných také (500) Days of Summer, Fantastic Mr. Fox, The Girlfriend Experience, The Hurt Locker, Moon, Where the Wild Things Are), pak to bude strhující proud tvůrčí energie Žízeň jihokorejského režiséra Parka Chan-wooka.

Zdeněk Holý

• Podivuhodný případ Benjamina Buttona (The Curious Case of Benjamin Button, rež. David Fincher, USA, 2008) - Klišé o radosti z vyprávění zde zcela neplatí: proč by si jinak Fincher vybral něco, co se vyprávění vzpírá?
• Antikrist (Antichrist, rež. Lars von Trier, Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko, 2009) -Pro rozpětí mezi smrtelnou vážností a ironií, mezi intelektem a nevědomím, i když intelekt přes všechnu snahu nevědomí podlehl. Zbývají jen antidepresiva.
• Hanebný pancharti (Inglourious Basterds, rež. Quentin Tarantino, USA, Německo, 2009) - Tarantino se vrátil tam, kde mu to jde nejlépe: z filmové selanky našeho kolektivního vědomí vybrousil diamant.
• Avatar (rež. James Cameron, USA, Velká Británie, 2009) - James Cameron pochopil, co je to natáčet v 3D. Zplastičtil obraz, neútočil na diváka a v podstatě napoprvé také pochopil, kolik toho diváci unesou – jaký má být poměr 3D akce a příběhu. Well done!
• Bílá stuha (Das Weisse Band – Eine deutsche Kindergeschichte, rež. Michael Haneke, Rakousko, Německo, Francie, Itálie, 2009) - Haneke zklasičtěl. Ne náhodou Bílá stuha v mnoha ohledech připomíná Clouzotova Havrana nebo Tarrovo Satanské tango. I tak mu to sluší.

Letošními událostmi jsou opět stvrzená dominance seriálů na poli audiovizuální dramatické fikce – jak co se popularity, tak kvality týče. Jedinou výraznou filmovou odpovědí je Cameronův 3D Avatar. Rekordní tržby hry Modern Warfare 2, které překoná pouze Avatar, naznačují další významnou změnu na poli zábavního průmyslu a jsou dalším jasným dokladem o úpadku tradičního filmu. Digitalizace domácností a kin: zavedení set-top boxů rozšířilo nejen nabídku televizních programů, ale integrací set-top boxů s DVD a hlavně skrze USB s datovými toky k sobě zase o kus přiblížilo TV, PC a Internet. Digitalizace kin by mohla přinést i novou formu distribuce, kdy se snad alespoň částečně naplní utopická vize: všechna kina budou moci hrát všechny snímky. Nejhorší událostí: chytráctví většiny české filmové kritiky, která s pseudodůvody přehlížela Antikrista a Avatara.

Oto Horák

Film roku (a jeden z nejlepších desetiletí):
Papírový voják (Bumažnyj soldat, rež. Alexej German ml., Rusko, 2008)

4 další velmi dobré filmy:

• Buick Riviera (rež. Goran Rušinovic’, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Německo, USA, 2008)
• My Only Sunshine (Hayat var, rež. Reha Erdem, Turecko, Řecko, Bulharsko, 2008)
• Hranice (Sahman, rež. Harutyun Khachatryan, Arménie, Nizozemí, 2009)
• Podzim (Sonbahar, rež. Özcan Alper, Turecko, Německo 2008)

Za mimořádnou událost považuji vydání knihy Antonína Límana Kouzlo šerosvitu: Úvahy o japonské kultuře (Praha: DharmaGaia, 2008). Autor vykládá různé formy japonské kultury – literaturu, film (kniha obsahuje kapitoly o Ozuovi či Kurosawových Sedmi samurajích), způsoby chování – ve všestranné spojitosti. Přes velkou erudici postupuje „nevědecky“ a píše skoro výhradně o dílech, která má rád.

Do distribuce (pro artová kina) doporučuji film Hranice úsvitu (La Frontie`re de l’aube, rež. Philippe Garrel, Francie, 2008). A samozřejmě všech pět výše uvedených snímků, které jsme v Česku měli možnost vidět jen na festivalech.

Milan Klepikov

• 1. Šestatřicet pohledů z vrcholku Svatého Loupa (36 Vues du pic Saint-Loup, rež. Jacques Rivette, Francie, Itálie, 2009)
• 2. Kapitál – zprávy z ideologické antiky (Nachrichten aus der ideologischen Antike – Marx/Eisenstein/Das Kapital, rež. Alexander Kluge, Německo, 2008)
• 3. Villa Amalia (rež. Benoit Jacquot, Francie, Švýcarsko, 2009)
• 4. Noc psa (Nuit de chien, rež. Werner Schroeter, Portugalsko, Německo, Francie, 2008)
• 5. 35 panáků rumu (35 Rhums, rež. Claire Denisová, Francie, 2008)

K události roku jednu negativní:
Dějiny filmu Jerzy Plazewského – beznadějně zastaralá práce.

Jan Kolář

• 1. Bílá stuha (Das Weisse Band – Eine deutsche Kindergeschichte, rež. Michael Haneke, Rakousko, Německo, Francie, Itálie, 2009) - Filmový ekvivalent Muže bez vlastností, který snad nejdůsledněji naplňuje režisérovo celoživotní téma. Upoceně špinavá bolest lidí, kteří své životy vyměnili za společenské konvence, je portrétována ve snímku, který je stejně chladný (a krásný) jako strojená daguerrotypie.
• 2. Trosky (Ddongpari, rež. Yang Ik-june, Jižní Korea, 2008) - Hysterický film se spoustou chyb a čtyřnásobně nastavovaným závěrem. A zároveň emocionálně nejintenzivnější výpověď, kterou jsem loni viděl – čirý nářek.
• 3. Madame Butterfly (Hun die fu ren, rež. Tsai Ming-liang, Tchaj-wan, Itálie, Francie, 2008) a Dělníci vycházejí z továrny – Dubai (Workers Leaving the Factory – Dubai, rež. Ben Russell, USA, 2008) - Dvojice krátkometrážních snímků, v nichž v jediném, nehybném záběru uplynou stovky životů.
• 4. Louise-Michel (rež. Gustave de Kervern, Benoit Delépine, Francie, 2008) - Jacques Tati po 35 panácích rumu. Vědomí, že se ve světě pořád točí tak nádherné grotesky, je jedna z mála věcí, které ještě člověka donutí přemoci odpor a vykročit ráno do práce. (Jinak by zbýval už jen „Alcohol and Nicotine“!)
• 5. Antikrist (Antichrist, rež. Lars von Trier, Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko, 2009) - Film, který dosahuje přesně toho, co chce. Ani ne tolik svým řemeslným zpracováním, jako dokonale zvládnutým PR, kdy se skrze zvěsti o skandálních výjevech i historkách o režisérově mentální nerovnováze spouští v divácích zážitek z filmu dlouho před tím, než jej uvidí.

Událostí roku je masívní nástup 3D filmů. Ne snad pro jejich výjimečné kvality nebo proto, že by jim měla patřit budoucnost kinematografie. Zafungovaly však jako motor digitalizace kin a přispívají tak k tomu, že distribuční společnosti budou uvádět do kin i 2D filmy na (mnohem levnějších) digitálních kopiích. Výsledkem by pak mohlo být svobodnější (a snad i svobodomyslnější) distribuční prostředí – vedle prolomení monopolního postavení multiplexů (které nebudou v prvních týdnech po premiéře držet všechny kopie filmu) by to mohlo znamenat i menší riziko pro distributory, rozhodnou-li se vyrobit distribuční kopii filmu vybočujícího z mainstreamu.

Co chybí v distribuci:
Dá se pochopit, že se do běžné distribuce nedostane nejnovější film Tsai Ming-lianga. Proč se však na plátnech českých film neobjeví ani The Hurt Locker Kathryn Bigellow nebo Fantastic Mr. Fox Wese Andersona, nad tím zůstává rozum stát.

Jan Křipač

• 1. Puškvorec (Tatarak, rež. Andrzej Wajda, Polsko, 2009) - Wajdova režie mistrně střídá různé styly a vyprávěcí polohy, aby se dobrala jediného: tajemství života v konfrontaci se zánikem.
• 2. O válce (De la guerre, rež. Bertrand Bonello, Francie, 2008) - Bonello je jedním z těch, kdo v současnosti drží pozice auteura. Ve smyslu přetváření osobních témat do fascinujících obrazů.
• 3. Milenci (Two Lovers, rež. James Gray, USA, 2008) - Grayova variace na Bílé noci nezůstává nic dlužna Dostojevskému, Viscontimu, ani Bressonovi. Naopak směřuje k ještě větší „čistotě“ formy, která spolu s herectvím Joaquina Phoenixe vytváří z filmu ojedinělý zážitek.
• 4. – 5. 24 City (Er shi si cheng ji, rež. Jia Zhang Ke, Čína, Hongkong, Japonsko, 2008) a Ten milý měsíc srpen (Aquele querido mēs de agosto, rež. Miguel Gomes, Portugalsko, 2008). - Dva filmy, které nejdůsledněji postupují v současném trendu smazávání hranic mezi fikcí a dokumentem, přičemž docházejí ke zcela odlišným výsledkům.

Událost roku:
Retrospektiva filmů Ivana Ladislava Galety a vůbec celková dramaturgie Přehlídky animovaného filmu Olomouc.

Mezery v distribuci:
Jakýkoli z posledních filmů těchto režisérů: Jia Zhang Ke, Apichatpong Weerasethakul, Raya Martin.

Pavlína Míčová

Říkám vám to s láskou, událostí roku je Michael Jackson’s This Is It, rež: Michael Jackson (a žádný Kenny Ortega!), USA, 2009. Nemohu jinak.

Tomáš Mlčoch

Bez pořadí:

• Bílá stuha (Das Weisse Band – Eine deutsche Kindergeschichte, rež. Michael Haneke, Rakousko, Německo, Francie, Itálie, 2009)
• Podivuhodný případ Benjamina Buttona (The Curious Case of Benjamin Button, rež. David Fincher, USA, 2008)
• Distrikt 9 (District 9, rež. Neill Blomkamp, USA, Nový Zéland, 2009)
• Avatar (rež. James Cameron, USA, Velká Británie, 2009)
• Pod vlivem lásky (Ai no mukidashi, rež. Shion Sono, Japonsko, 2008)

Karel Och

• Bílá stuha (Das Weisse Band – Eine deutsche Kindergeschichte, rež. Michael Haneke, Rakousko, Německo, Francie, Itálie, 2009)
• Prorok (Un prophe`te, rež. Jacques Audiard, Francie, Itálie, 2009)
• Precious: Based on the Novel Push by Sapphire (rež. Lee Daniels, USA, 2009)
• Bronson (rež. Nicolas Winding Refn, Velká Británie, 2009)
• Bzučení hmyzu: zápisky mumie (The Sound of Insects: Record of a Mummy, rež. Peter Liechti, Švýcarsko, 2009)

Co chybí v distribuci:
Především Precious: Based on the Novel Push by Sapphire (rež. Lee Daniels, USA, 2009).

Dominika Prejdová

• 1. Bílá stuha (Das Weisse Band – Eine deutsche Kindergeschichte, rež. Michael Haneke, Rakousko, Německo, Francie, Itálie, 2009)
• 2. Antikrist (Antichrist, rež. Lars von Trier, Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko, 2009)
• 3. Nymfa (Nang mai, rež. Pen-Ek Ratanaruang, Thajsko, 2009)
• 4. Zářící hvězda (Bright Star, rež. Jane Campion, USA, Austrálie, Francie, 2009)
• 5. O Elly (Darbareye Elly, rež. Asghar Farhadi, Írán, 2009)

Tomáš Stejskal

• Hanebný pancharti (Inglourious Basterds, rež. Quentin Tarantino, USA, Německo, 2009) - Pod rouškou postmoderního hračičkovství Tarantino opět klade zásadní etické otázky. Složité, do detailu promyšlené prostupování žánrů tu nabírá asi nejkomplexnější podoby v rámci jeho dosavadního díla – především však jde o výpověď o samotném médiu, o moci a zrádnostech kinematografie.
• Avatar (rež. James Cameron, USA, Velká Británie, 2009) - Snímek, který je esenciálním blockbusterem, a přesto (anebo možná právě proto) pokládá až znepokojivé množství otázek – ať už o budoucnosti kinematografie či nových kritériích potřebných pro hodnocení audiovizuálního umění.
• Antikrist (Antichrist, rež. Lars von Trier, Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko, 2009) - Lars von Trier dokonale setřel hranici mezi ironickým smíchem, cynickým výsměchem a posvátným vytržením.
• Žízeň (Bakjwi, rež. Park Chan-wook, Jižní Korea, 2009) - Napětí mezi touhou a morálkou je tu stejně intenzivní jako pnutí mezi jednotlivými žánry, jejichž střídání je rychlejší než upíří zakousnutí. Snímek se dotýká snad všech podstatných témat, která se objevují v upírských filmech a navzdory tematické a žánrové pestrosti je jednolitý.
• Hlad (Hunger, rež. Steve McQueen, Velká Británie, Irsko, 2008) - Odklon od konvencí životopisného filmu je stejně radikální jako odklon od běžných vyprávěcích struktur. Zobrazení lidského těla jako jediného nástroje, kterého lze v podmínkách vězení využít k vyjádření vlastního názoru, využívá postupů z oblasti videoartu a performativního umění; výsledek je nebývale intenzivní.

Aleš Stuchlý

Top 5:

• Fish Tank (rež. Andrea Arnold, Velká Británie, 2009)
• Samson a Dalila (Samson and Delilah, rež. Warwick Thornton, Austrálie, 2009)
• Antikrist (Antichrist, rež. Lars von Trier, Dánsko, Německo, Francie, Švédsko, Itálie, Polsko, 2009)
• Bílá stuha (Das Weisse Band – Eine deutsche Kindergeschichte, rež. Michael Haneke, Rakousko, Německo, Francie, Itálie, 2009)
• Electroma (Thomas Bangalter, Guy-Manuel De Homem-Christo, Francie, USA, 2006)

2 nejnedoceněnější filmy roku / nejintimnější zážitky
Villa Amalia (rež. Benoit Jacquot, Francie, Švýcarsko, 2009) a Gallero (rež. Sergio Mazza, Argentina, 2008)

K mezerám v distribuci:
Napadají mě minimálně tři filmy, které nejenže (nepřekvapivě) chyběly v distribuci, ale (překvapivě) se neobjevily ani na festivalech: Žena bez hlavy (La mujer sin cabeza, rež. Lucrecia Martel, Argentina 2008), Tvář (Visage, rež. Tsai Ming-liang, Francie, Tchaij-wan, Belgie, Nizozemí, 2009), Poslední dny Emmy Blankové (De laatste dagen van Emma Blank, rež. Alex van Warmerdam, Nizozemí, 2009)

Antonín Tesař

Nejlepší film:
Fish Tank (rež. Andrea Arnold, Velká Británie, 2009) - Letošní špička. Film o střetu MTV generace a YouTube generace s neodolatelným refrénem „Life’s a bitch and then you die“.

Vynikající filmy, na které bych chtěl upozornit (abecedně):

• Le jour ou` Dieu est parti en voyage (rež. Philippe Van Leeuw, Francie, Belgie, 2009) - Nekřiklavý a přitom naléhavý pohled na extrémní lidskou zkušenost.
• Madame Butterfly (Hun die fu ren, rež. Tsai Ming-liang, Tchaj-wan, Itálie, Francie, 2008) - Naprostý triumf minimalismu. Film, který vyjadřuje vše podstatné, aniž by se divák cokoli podstatného dozvěděl.
• Samson a Dalila (Samson and Delilah, rež. Warwick Thornton, Austrálie, 2009) - Už kvůli neuvěřitelně kreativnímu využití zvuku a hudby.
• Žízeň (Bakjwi, rež. Park Chan-wook, Jižní Korea, 2009) - Halucinační záležitost o postupném hroucení jistot.

Filmová událost roku:
Avatar (rež. James Cameron, USA, Velká Británie, 2009) - Důvod je očividný.

Tip do distribuce:
Poslední dny Emmy Blankové (De laatste dagen van Emma Blank, rež. Alex van Warmerdam, Nizozemí, 2009) - Krutý humor Warmerdamových filmů na ocenění českým publikem stále čeká.