Protestní happening studentů FAMU / aneb Setkání s reálnou politikou

Poté, co Poslanecká sněmovna na jedné ze svých posledních schůzí před volbami nepřehlasovala veto prezidenta republiky k zákonu o kinematografii, rozhodla se skupina studentů FAMU na školu vyvěsit billboardy, které nabízely budovu levně k prodeji. Na plakátu byla uveřejněna telefonní čísla ministra kultury Jandáka a sekretariátu prezidenta. Jedním z organizátorů protestu byl i Radovan Síbrt.

Jak se zrodil nápad vašeho protestu?

Pár dní po hlasování v parlamentu se sešla filmařská obec a začala vytvářet společné prohlášení. Samozřejmě se na to napojili i lidé, o jejichž úmyslech se dá pochybovat a jejichž jména jsou spojena s privatizací Barrandova a s nevalnou kvalitou české filmové produkce v posledních letech. Na té schůzce mě napadlo, že bychom nesouhlas s vetem zákona, resp. s jeho nepřehlasováním, mohli vyjádřit jako FAMU samostatně a to tímto symbolickým aktem. Chtěli jsme jen jasné stanovisko politických stran ke koncepci podpory kultury a především kinematografie. A také jsme chtěli od představitelů ČSSD a od ministra kultury Jandáka slyšet vysvětlení velmi podivného chování poslanců ČSSD během hlasování.

Proč jste si zvolili zrovna tuto formu protestu?

Napadlo mě, že to místo je výborně vidět. Budova je na nábřeží, přes řeku je ministerstvo kultury, Pražský hrad, budova má tradici, je známá. A ty billboardy byly naprosto výmluvné. NA PRODEJ/FOR SALE, LEVNĚ a k tomu telefonní čísla na Jandáka a Klause. V nadsázce jsme chtěli naznačit, proč by měl stát nadále platit filmovou školu, když nechce podpořit vznik filmů. A navíc nám bylo jasné, že když už na to nezareagují, tak jim alespoň na pár dní zahltíme telefony.

Jak jste získali jejich telefonní čísla?

Z různých zdrojů, ale o tom pochopitelně nechci hovořit. U Jandáka to byl osobní telefon. Klausův jsme sice získali, ale neměli jsme to potvrzené. Tak jsme jako to druhé číslo použili pevnou linku do jeho sekretariátu.

Volali na ty telefony skuteční zájemci o koupi?

My sami jsme nikoho nenabádali. Víme ale o desítkách lidí, kteří volali. Část z nich mohli být recesisté, ale řada měla skutečný zájem. Po dvou dnech Jandákův telefon přesměrovali na Bregantův (děkan FAMU) a ten nám to sám potvrdil.

Jaké byli první reakce?

Hned večer se Bregantovi ozvala ministryně školství (Petra Buzková). Pak mu volal Tvrdík (volební manažer ČSSD). Mně volali z TV NOVA, že mají štáb před školou, a že očekávají reakci ČSSD, že prý nechají billboardy strhnout. Když jsem před FAMU dorazil, bylo asi kolem půl dvanácté v noci, už tam byl i Tvrdík. Chvilku vyhrožoval a pak to zkoušel po dobrém. Billboardy nám pochválil, prý to byla "povedená studentská recese", ale že už to stačilo. Sociální demokracie to brala hodně osobně, považovali se za jedinou stranu, která zákon podporovala. Nikdo jiný kromě ČSSD nereagoval.

Bylo z té reakce ČSSD cítit, že jsou volby za dveřmi?

Týden na to měly být volby a myslím, že proto si jednoduše nedovolili vypnout ten mobil. První dva dny odpovídala na všechny telefonáty nějaká asistentka a vysvětlovala, že budova na prodej není. Mně druhý den ráno volal Jandák a pak i Tvrdík. Požadovali, abychom billboardy hned sundali. Slíbili jsme to, pokud splní naše podmínky. Žádali jsme, aby vydali prohlášení, jakým způsobem chtějí podporovat českou kinematografii a v jakém horizontu to uskuteční. Ale v momentě, kdy vyšla Kubiceho zpráva, což bylo další den odpoledne, jsme se ocitli na vedlejší koleji. Zajímalo je to vlastně necelý den, i když v nedělních otázkách Václava Moravce Paroubek problém financování kinematografie zmínil jako jednu z priorit ČSSD.

Jaký byl tón jejich prvních reakcí?

Uražený. "Sundejte to. Jsme jediná strana, která je s vámi ochotná jednat. Podporujeme vás. Tak proč se proti nám stavíte. Když vyhrajeme, nebudete mít s kým vyjednávat."

Přímo takto?

V tomto smyslu.

Jak dlouho zůstal billboard na budově?

Někdy do poloviny června. Původně to mělo být do setkání filmařů s politickou reprezentací na MFF v Karlových Varech. Chtěli jsme ho sundat v momentě, kdy dojde k nějaké dohodě. Přišel ale vítr, jeden billboard poničil, k tomu si tam chtěli fotografové pověsit pozvánku na výstavu a tak to šlo dolů bez velké slávy.

Akce měla pokračování...

Za týden jsme na budovu vyvěsili plakáty Klause, Jandáka a Topolánka ve sportovním s nápisem "Hoši, děkujem". Byla to reakce na to, že s námi nechtěli vyjednávat a že je víc zajímá národní stadion na Letné a blížící se mistrovství světa ve fotbale. A k tomu to věčné Klausovo pózování v tenisovém. Během toho týdne jsme oslovili všechny velké politické strany (až na KSČM), aby se vyjádřily k tomu, jakým způsobem chtějí financovat kulturu a jaký bude jejich postoj k české kinematografii. Odpověděla jen Strana zelených, Evropští demokraté a KSČM. Ti jasně napsali, že ten zákon vždy podporovali a odvolávali se na novou vlnu. Velkou radost jsme z toho neměli, nechtěli jsem jim dělat předvolební kampaň.

Co považujete na výsledku za nejdůležitější?

Nejdůležitější bylo, že se náhodně provalila role České televize při Klausově vetu. Česká televize lobovala u prezidenta, aby zákon odmítl. Představitelé České televize mu napsali dopis, ve kterém ho "naléhavě prosí", aby zákon nepodepsal, protože by se negativně projevil na činnosti organizací provozujících celoplošné vysílání. Tím se v podstatě Česká televize spojila s komerčními televizemi a lobbovala za jejich zájmy.

Jak se to provalilo?

Nechtěně se prořekl jeden vysoce postavený člen ČSSD. Vít Janeček (pedagog FAMU) hned do televize napsal a z jejich reakce bylo patrné, že jim není příjemné, že se o to někdo zajímá. A mám pocit, že od té doby Česká televize vysílá reklamu, ve které uvádí, že podpořila řadu začínajících filmařů…