Současná situace českého experimentálního filmu / Podpora a zdroje financování

Český experimentální film je značně různorodá oblast, do níž můžeme k překvapení některých zařadit i tvůrce, kteří mají osobité postavení v české kinematografii, jako jsou Jan Švankmajer či Jan Němec. Zatímco o významu jejich tvorby málokdo pochybuje, existuje celá plejáda dalších experimentujících tvůrců, jejichž tvorba je často přehlížena. Přitom experimentální film jako celek není žádná bezvýznamná oblast světové a potažmo ani české kinematografie. Případná snaha redukovat experimentální film na laboratoř nápadů, která má sloužit většinovému - rozuměj hranému celovečernímu - filmu, nerespektuje autonomii a poslání experimentálního filmu. Žádná jiná oblast kinematografie např. tolik nezkoumá možnosti našeho vnímání, místo, kde vzniká a zaniká fikce, nenabízí tak ryzí abstraktní filmové umění. Právě z důvodů nezastupitelnosti experimentálního filmu je cenné podívat se, v jakých podmínkách jeho zdejší autoři tvoří, jaké je jeho institucionální a finanční zázemí.

Státní fond

Státní fond na podporu a rozvoj kinematografie je v České republice nejvýznamnějším filmovým fondem, od něhož lze očekávat, že kromě upřednostňování uměleckých kritérií nad komerčními bude dbát i o rozvoj menšinových kinematografií, jakou je právě experimentální film.

V posledních dvou letech grantová komise však nepodpořila kromě Víta Pancíře (2006, Ostrov Hedvika, 150 000 korun) žádný další projekt typu experimentálního filmu.)^/1 Celkově se dá říct, že podpora experimentálního filmu ze strany Státního fondu v minulosti nikdy nebyla systematická, vždycky záleželo na konkrétním složení rady Fondu a na zájmu jejích jednotlivých členů o tuto oblast. Vyjma posledních dvou let se každý rok našel aspoň jeden projekt, který grant získal. V poslední době se mezi podpořenými uchazeči už neobjevují jména jako Martin Blažíček či Martin Ježek. Proč?

Zřejmě hlavním důvodem je to, že uzavření smlouvy s Fondem je pro nezávislé autory v posledních letech stále obtížnější. V současnosti musí mít tvůrce experimentálního filmu mimo jiné i živnostenský list v oblasti audiovizuální tvorby, což je protichůdné se skutečností, že experimentálním filmem se v našich podmínkách uživit nedá, že se jedná o nevýdělečnou činnost. Pokud tedy autor nepracuje v jiném odvětví kinematografie, živí se mimo oblast filmu, musel by mít další živnostenský list, a to kvůli tvorbě, při které rozhodně nejde o podnikání. Úřad Státního fondu chce navíc nyní doložit, že tvůrce při přidělení grantu má k dispozici druhou polovinu peněz z rozpočtu projektu, o který žádá. Tyto dvě podmínky mohou být pro autory těžko překonatelnou překážkou.

A na druhou stranu, z pohledu tvůrců, se zase nevyplácí o malé peníze žádat, když jenom podání žádosti o grant stojí 5 000 korun, což může v některých případech představovat třeba i celou čtvrtinu rozpočtu projektu. Pro takové velmi nízkorozpočtové projekty prostě není systém Státního fondu nastaven. V těchto případech se autoři obracejí spíš na soukromé nadace zaměřené na výtvarné umění či nová média.

Jiná je situace u krátkých experimentálních filmů s rozpočtem vyšším, v řádu stovek tisíc korun, tam už je podpora ze strany Státního fondu nepostradatelná. Finance na tyto projekty se už jen těžko dají sehnat ze zdrojů menších nadací nebo investovat z vlastních zdrojů autora, protože, jak už bylo řečeno, v této krajně nekomerční oblasti funguje pouze minimální návratnost vložených peněz.

Spolupráce s filmovou produkcí

V podstatě jedinou velkou filmovou společností, která se touto oblastí zabývá, je Negativ, konkrétněji producent Petr Oukropec. Ten se v roce 2002 a 2003 pustil do spolupráce s tvůrci, kteří se pohybují mimo český filmový mainstream – s dokumentaristou Karlem Vachkem na Daliborovi, s Petrem Markem na Lásce zhora a s Janem Gogolou na projektu Národ sobě.

Petr Marek film natočil za minimum peněz obklopen partou přátel, v grantu mu bylo přiděleno 255 000 korun. Sestřih byl ale natolik zajímavý, že bylo rozhodnuto zažádat o grant na distribuci, grantová komise schválila 900 000 korun, film byl zvětšen na 35mm a ve dvou kopiích se začal distribuovat. Na tomto příkladu z nedávné doby je zajímavé sledovat cestu, jakou se může ubírat spolupráce tvůrce experimentálního filmu příběhového charakteru se zavedenou produkční společností.

Zázemí na vysokých školách

Akademická půda, její institucionální, finanční i technická podpora může být pro experimentální film důležitým zázemím. Z českých filmových škol má pro tuto oblast nejlepší podmínky jednoznačně FAMU, práce s filmovým materiálem je tu běžná už od prvních ročníků, což může být předpokladem pro zájem o zkoumání a rozvíjení jeho specifik v oblasti filmového experimentu.^/2 V rámci předepsaných i mimořádných cvičení tu vzniká z hlediska experimentálního filmu mnoho zajímavých děl, málokterý tvůrce však u takového pojetí zůstane i po škole a věnuje se mu systematicky. Důležité je také místní Centrum audiovizuálních studií, hlavně co se týče zprostředkování teorie, poskytnutí konzultací, ale také pedagogů nakloněných experimentálnímu filmu. Na katedře režie zase působí Petr Marek jako vedoucí dílny "Experimentální laboratoř". Teoretickou základnu zprostředkovává především předmět Dějiny filmové avantgardy (M. Čihák a S. Ulver).

Ostatní filmové školy tolik možností jako FAMU neposkytují. Audiovizuální tvorba má zastoupení i na výtvarných vysokých školách v předmětech zaměřených na práci s videem, které může mít k experimentálnímu filmu někdy velmi blízko. Na brněnské FaVU v rámci ateliéru videa se studenti seznamují se všemi druhy videoaplikací, od jednoduchého dokumentárního filmu až k interaktivním-multimediálním videoinstalacím. VŠUP v Praze nabízí v oblasti digitálních médií také sekci video, dále také 3D grafiku a webdesign.

Soukromé nadace

Po odchodu Sörosova centra pro současné umění z České republiky dál na východ jeho roli částečně převzalo Centrum a nadace pro současné umění (Foundation and Center for Contemporary Art – FCCA), nyní nově sídlící v prostorách Karlín Studios. Podpora této nadace je určená především výtvarným umělcům, ale zároveň pro tvůrce experimentálních filmů představuje také jednu z mála možností, jak získat grant. Udělené částky se pohybují mezi 10 000–30 000 korun, což je vhodné právě pro výše zmiňované extrémně nízkorozpočtové projekty, na které není nastaven systém grantů Státního fondu.

Druhou soukromou institucí, která má potenciál podporovat experimentální film, je asociace Mlok, vedená Milošem Vojtěchovským. Ta kolektivně shání finance pro projekty svých členů, většinou je hlavním zdrojem Ministerstvo kultury. Nadace potom rozděluje prostředky podle rozpočtů schválených projektů. S asociací Mlok spolupracují např. Ondřej Vavrečka nebo Martin Blažíček.

Prezentace experimentálních filmů

Možnosti prezentace se odvíjejí od typu konkrétního díla. Celovečerní filmy experimentální povahy míří tradičně do artových kin typu pražského kina Aero nebo brněnského klubu Fléda. Krátké filmy se prezentují buď na soukromých projekcích, nebo v malých sálech typu kina Ponrepo, kina Světozor apod. Autoři experimentálních filmů, které zasahují do oblasti "expanded cinema", využívají často galerie (O. Vavrečka, M. Blažíček). Nejčastěji je to prostředí již zmíněné galerie ve Školské 28, kde není problém prostor celkově pojednat po svém a přizpůsobit ho konkrétnímu projektu. Jiná je situace v galeriích při větších přehlídkách, jako jsou různé festivaly videoartu, nových médií apod. Sem určitě tematicky patří i projekce filmových experimentálních děl, problém je ale s umístěním a zachováním frontální orientace divák - plátno, což často není možné adekvátně dodržet, a projekci navíc často ruší jiné instalace po stranách.

V Čechách neexistuje festival věnovaný pouze experimentálnímu filmu. Některé festivaly ale mají sekci experimentálního filmu, například studentský Zlínský pes, Febiofest – sekce narativní experimenty, příští rok by se měl promítat výběr experimentálních filmů v rámci festivalu Kino na hranici. Prezentace na ostatních filmových festivalech v České republice se odvíjí od toho, kam se konkrétní dílo hodí, záleží hlavně na kontaktech a domluvě autora či producenta s programovým oddělením festivalu.

České experimentální filmy se promítají také na nejrůznějších festivalech po celém světě. Opět záleží na osobních kontaktech autora, na tom, jaké jméno má jeho tvorba mezi zainteresovanými odborníky. U krátkých děl je škoda, že chybí společný přístup ze strany autorů, jako třeba příprava bloku krátkých filmů, který by český experimentální film reprezentoval na zahraničních festivalech. V cizině dobře funguje systém hromadné správy experimentálních filmů, kdy se zastřešující organizace stará o katalogizaci děl a distribuci komponovaných celovečerních bloků po celém světě. Možnost prezentovat se na velkých festivalech je potom snazší, protože i pro festivaly je jednodušší přijímat krátké filmy v blocích poskytnutých jednou organizací než řešit uvedení jednotlivých snímků s každým autorem.

Důležitou součástí prezentace je také internet. Stránky českého experimentálního filmu (filmmakers.node9.org) byly založeny v devadesátých letech a nyní jsou provozované asociací Mlok. Na portálu jsou profily autorů, fotosky z uváděných filmů a videozáznamy ke stažení. Některé osoby nebo skupiny zde prezentované sice již v poslední době experimentální filmy netvoří (J. Daňhel, M. Čihák, F.A.G., Ultra), web ale také funguje jako dokumentace vývoje a pohybu v oblasti od devadesátých let do současnosti.

Výhled do budoucnosti

Situace českého experimentálního filmu, co se týče zázemí, institucionální a finanční podpory, není příliš uspokojivá. Možnosti pro rozvíjení tohoto odvětví tu jsou, ať už na FAMU nebo ve spojení s kulturními nadacemi, či v případě větších děl ve spolupráci s "osvícenými" filmovými producenty. Bohužel nejmenší podpora přichází od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Jeho systém v současnosti není nastaven na udělování grantů nezávislým autorům nízkorozpočtových experimentálních filmů, jak již bylo výše řečeno. Řešením by byla změna podmínek grantového řízení pro kategorii experimentálních filmů. Další možností, jak zlepšit stávající podmínky, by mohla být ale aktivita samotných tvůrců – založení centrální organizace, která by žádala o granty kolektivně, reprezentovala český experimentální film navenek či poskytla filmařům technické zázemí.)^/3

Otázkou je, jestli je v našem prostředí dostatek lidské síly a celkového naladění na vybudování podobného centra. Pravděpodobně chybí větší komunikace mezi jednotlivými tvůrci a pocit sdílení podobných realizačních problémů, který by vedl ke hledání společného řešení. Bohužel opadla vlna nadšení pro experimentální film z devadesátých let. Dnes se mu věnuje určitě méně lidí než před deseti lety a zdá se, že došlo k celkovému úbytku energie v této oblasti. Na druhou stranu lze očekávat prohloubení již dnes probíhajícího sbližování experimentálního filmu s ostatními médii, s oblastí výtvarného umění či s různými interaktivními médii, což může znamenat nový tvůrčí impulz pro tuto oblast kinematografie.

• Poznámky:
• 1) V roce 2004 získali v dvacátém prvním kole podporu Martin Ježek s projektem Raketa (50 000 korun) a Vít Pancíř s filmem Zdeňkovo křeslo 80 000 korun. V roce 2003 nebyl udělen žádný grant čistě experimentálnímu filmu (Jan Němec ale získal 3 500 000 korun na Toyen). V předcházejících letech byla situace o něco lepší, v roce 2002 byl udělen grant opět Vítu Pancířovi pro projekt Na sněhu pes (200 000 korun), projekt Automat L. Štamfestové z Vysoké školy umělecko průmyslové byl podpořen stejnou částkou a celovečerní film Petra Marka Láska shora 900 000 Kč na distribuci
• 2)Některá zadání praktických cvičení mohou být dobrou půdou pro experiment, například: "Barevná etuda" čtvrtého ročníku katedry kamery, kde jde o "barevný vývoj ve vztahu k ději filmu, koncepční využití barvy a barevnosti", klauzurní film třetího ročníku katedry kamery "Sen" ("řešení základních problémů vazby a skladby obrazu v krátké dynamické pasáži, podpořené výrazným a koncepčně promyšleným barevným řešením evokujícím realitu snu") nebo cvičení katedry dokumentární tvorby "Můj pohled (na kterém mi záleží)", které má v zadání, že "student si vybere skutečnost, na které mu záleží, a hledá, jakými technickými a formálními prostředky natočit způsob svého osobního postoje. Experiment s kamerou, střihem i zvukem", dále také "Filmová báseň (35mm)" třetího ročníku katedry dokumentární tvorby.
• 3) Inspirací může být například rozvinutý systém v Holandsku, kde funguje institut WORM Filmwerkplaats a nadace De Filmbank. "WORM Filmwerkplaats Rotterdam (filmwerkplaats.nl) je univerzální produkční centrum pro experimentální film. Nabízí dobře vybavenou dílnu pro nezávislou tvorbu 8 a 16mm filmů, jeho vzdělávací sekce pořádá workshopy na poli filmu a pohyblivého obrazu, organizuje filmové prezentace a projekce, ve kterých sehrávají experimentální a avantgardní filmy ústřední roli... Nadace se snaží podporovat tvorbu, projekce filmů a filmové performance a zároveň poskytovat umělcům platformu pro prezentaci jejich díla. Udržuje také kontakt s mezinárodními uměleckými institucemi."