Česká kinematografie a Česká televize / Rozhovor se zástupci ČT
Česká televize společně s TV Nova a Prima lobbovaly u prezidenta republiky proti přijetí novely zákona o Státním fondu na podporu a rozvoj české kinematografie. Text dopisu, který nejprve odmítla zveřejnit, se nakonec dostal do médií přes servery Aktuálně a Britské listy. Mezi hlavní argumenty televizí patřila i skutečnost, že by se odvody do Fondu z výtěžků za reklamu a teleshopping negativně promítly do cen televizní reklamy. To by podle ředitelů televizí znamenalo drtivý zásah celému audiovizuálnímu trhu, který je u nás stále ve fázi rozvoje. Po zveřejnění dopisu přispěchala ČT s prohlášením, že by pro ni bylo komplikované platit výrobu českých filmů v rámci koprodukcí (což jí ukládá zákon) a zároveň odvádět další prostředky do Státního fondu.
Proti takové argumentaci se samozřejmě ihned ozvali filmoví producenti, kteří si již delší dobu stěžují na fakt, že Česká televize odmítá kvalitní nekomerční projekty. Hodně se v této souvislosti mluvilo o filmu Anna režisérky Alice Nellis anebo o odmítnutí vysílat dokument Bezesné noci. Kritiku navíc Česká televize sklízí i ze strany mediálních odborníků, a to jak kvůli zpravodajství, tak kvůli komerčně laděné programové koncepci. Vedení televize sice po několika letech dokázalo hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, ale možná i za cenu podpory filmů typu Experti. Když se k tomu přidá nevraživost na televizním trhu, který se chystá na start několika dalších celoplošných televizí v rámci digitalizace, nabízí se otázky, jaké zájmy v tuto chvíli Česká televize a její vedení hájí a jak si do budoucna představuje financování českých filmů.
Na tyto dotazy za Českou televizi odpověděli generální ředitel Jiří Janeček, vrchní ředitel a ředitel programu František Lambert a tiskový mluvčí Martin Krafl.
Česká televize se během procesu schvalování novely zákona o Státním fondu na podporu a rozvoj české kinematografie příliš veřejně neangažovala. Co vás tedy přimělo krátce po přehlasování senátních pozměňovacích návrhů sednout za stůl s komerčními televizemi a napsat neveřejný dopis, ve kterém společně žádáte prezidenta republiky, aby zákon vetoval?
Jiří Janeček: Česká televize návrh tohoto zákona ve všech fázích legislativního procesu sledovala a své připomínky k němu dávala průběžně. Navržený zákon však do její činnosti původně zasahoval jen minimálně. Jiná situace nastala změnou účinnosti ustanovení o odvodu části výnosů z reklamy. Zpočátku totiž mělo toto ustanovení vstoupit v platnost 1. ledna 2008, tedy v okamžiku, kdy pro Českou televizi přestanou být výnosy z reklamy jedním ze stěžejních pilířů jejího financování. Do té doby tedy Česká televize neměla důvod do jednání o něm aktivně vstupovat. Posunutím účinnosti tohoto ustanovení na rok 2006 by však výdaje České televize ve spojitosti s tímto zákonem náhle vzrostly o několik desítek milionů korun ročně, a to na účel, který má Česká televize plnit – a také vzorně plní – ze zákona. Postupnými úpravami návrhu zákona vznikla nesmyslná duplicita. Nezapomínejte, že podle ustanovení §3 zákona o České televizi naplňuje Česká televize své poslání mimo jiné tím, že podporuje českou filmovou tvorbu. Vkládá do ní mimochodem podstatně více peněz, než by odváděla Státnímu fondu na podporu a rozvoj české kinematografie. Peníze, o které by tímto způsobem přišla, by však logicky musela z velké části vzít právě z podpory filmové tvorby. To je nesmyslné a neprospělo by to ani české kinematografii, ani České televizi. Proto se připojila k iniciativě ostatních televizních vysílatelů.
Komerční televize se s Českou televizí dříve neshodly téměř na ničem. Za éry Vladimíra Železného byla dokonce ČT jedním z jeho úhlavních nepřátel. Dá se tedy říct, že nyní se na manažerské úrovni jste schopni dohodnout?
Jiří Janeček: Česká televize se vždy chovala jako racionální instituce. Například už od roku 1997 spolupracuje s komerčními televizemi na společném financování elektronického měření sledovanosti, bez něhož si dnes televizní scénu snad ani nedovedeme představit. Spolupráce nejen s komerčními televizemi, ale také s telekomunikačními operátory a dalšími subjekty je v současnosti nevyhnutelnou podmínkou pro úspěšný přechod na digitální televizní vysílání v České republice.
"Daň z reklamy je v konečném důsledku daní z informací. Toto opatření v zásadě omezuje informovanost spotřebitelů a jejich svobodná informovaná rozhodnutí," píše se v textu dopisu, který je vlastně skoro celý postaven tak, aby obhajoval zájmy reklamních agentur (argumentujete počtem míst, které reklamní průmysl nabízí, vysokými sumami, které televizím přináší atd. Informujete prezidenta o tom, ze je tento průmysl jaksi v plenkách a i bez přijetí novely permanentně v ohrožení). Jaký je tedy vztah současného managementu ČT a reklamních agentur? A jaký je vztah k filmovým producentům, jejichž průmysl je na tom daleko hůře než ten reklamní?
Jiří Janeček: Dopis vyjadřuje zájmy tří různých subjektů, nejen České televize. V žádném případě však není obhajobou reklamních agentur. Ptáte se na postoj České televize k filmové produkci. Myslím, že v tomto ohledu jsou fakta víc než výmluvná. Česká televize za dobu své samostatné existence vložila do filmových projektů více než 1,1 miliardy korun a jako největší filmový koproducent v České republice umožnila vznik více než 160 filmů. Podílu na nově vznikajících dílech české kinematografie se Česká televize nevzdala ani v ekonomicky neobyčejně tíživé situaci let 2003 a 2004. Bez České televize by dnes česká filmová produkce byla nesrovnatelně menší, jednotvárnější a komerčnější. Je to především zásluhou České televize, že si po roce 1990 udržela relativně velký rozsah, žánrovou pestrost a kvalitu.
K reklamním agenturám se váže ještě jedna otázka. Většina těch velkých, u kterých inzerují klienti jako Eurotel, Vodafone, Komerční banka a další, jsou nadnárodní reklamní firmy (Ogilvy, Euro RSCG), které si opravdu nikde nestěžovaly na fakt, že by byl reklamní průmysl v Čechách výrazně odlišný od jiných evropských zemí. Opravdu si myslíte, že tyto firmy je zapotřebí chránit?
Jiří Janeček: Nic takového v dopise nebylo. Česká televize žádného inzerenta "nechrání". Ostatně ani nemá proč – reklamy ve vysílání České televize ubývá a za pár let ji na obrazovce televize veřejné služby neuvidíme téměř vůbec.
"Domníváme se však, že i v této oblasti musejí být nastavena jednoduchá a transparentní pravidla svobodné soutěže, protože jedině za tohoto předpokladu bude tato tvorba postavena na zdravých a životaschopných základech." V dopise se už ale nevracíte k tomu, jaká pravidla by to měla být. Můžete být konkrétnější? Jaká je vaše představa o financování české kinematografie?
Jiří Janeček: Česká televize jen uvítá taková pravidla, která zlepší financování české filmové tvorby. Grantový systém však může být pro filmovou produkci pouze podpůrným, doplňkovým zdrojem. Filmový projekt vznikající v koprodukci České televize má obvykle větší šanci na kvalitní spolufinancování soukromými producenty než obdobný projekt, jemuž stejnou částku poskytne Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie. Zájem vysílatele je totiž pro producenta lepším příslibem návratnosti vložených prostředků než jakákoli dotace formou grantu. Systematická podpora České televize je tedy pro českou kinematografii přínosnější než tentýž objem finančních prostředků vložených do ní formou grantů. Zdroje pro grantový systém by proto neměly jít na úkor standardních způsobů financování filmové produkce.
"Proto jsme i nadále toho názoru, že se provozovatelé televizního vysílání i videodistributoři mohou na další tvorbě českých kinematografických děl podílet i bez zavedení další daně, která by zvýšila již tak nadměrné daňové zatížení a navíc by byla výrazně nesystémová a nespravedlivá." Znovu poněkud otevřený argument. Jakým způsobem se například videodistributoři věnují podpoře českého filmu? Jakým se na ní podílejí jiné televizní stanice než ČT a Nova?
Jiří Janeček: To je otázka pro videodistributory a ostatní televizní společnosti v České republice.
V uplynulém roce jste podpořili několik filmových projektů. I tak roste nespokojenost některých producentů se způsobem, jakým se na filmech koprodukčně podílíte nebo jakým způsobem ošetřujete prodej práv k filmům zahraničním subjektům. Jak to tedy je? Kolik peněz jste loni vložili do české kinematografie?
František Lambert: K polovině roku 2006 se uskutečnilo bezmála 160 premiér českých distribučních filmů, na kterých se Česká televize podílela jako producent či koproducent. V roce 2005 ze všech nově vzniklých českých distribučních filmů koprodukovala Česká televize deset snímků (Kousek nebe, Skřítek, Mír jejich duši, Sametoví vrazi, Krev zmizelého, Sluneční stát, Štěstí, Doblba, Šílení a Anděl Páně), které podpořila celkovou částkou 126 600 000 korun.
V letošním roce 2006 mělo či bude mít premiéru osm koprodukčních filmů České televize (Indián a sestřička, Experti, Fimfárum II., Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí, Hezké chvilky bez záruky, Kráska v nesnázích, Grandhotel a Záhada starého talismanu) v celkovém rozsahu finanční a kapacitní podpory ve výši 72 750 000 korun.
Zároveň máme rozpracováno dalších pět distribučních filmů (Pusinky, Love story Bathory, Roming, Lištičky, Zlatá nitka) v objemu 60 120 000 korun, které jsou již ve fázi výroby.
K dnešnímu dni jsme dohodnuti na podmínkách a připravujeme koprodukční smlouvy k dalším distribučním filmům (Terezka, Gympl, Právě dnes, Anglická rapsodie, Josefova cesta, Goldbergovy variace a Pravidla lži).
Průběžně jednáme o vstupu do dalších koprodukčních projektů.
Mezi letošními projekty můžeme nalézt i komerční teen film Experti producenta Pavla Melounka. Nakolik byla tato investice finančně úspěšná (pokud započítáme i prostor, který jste věnovali propagaci filmu v pořadech ČT a prostřednictvím třeba Filmu o filmu atd.)?
Martin Krafl: Na poslední dotaz odpověď neposílám, neboť se týká smluvního vztahu dvou obchodních partnerů.