Obchodník se smrtí

Zrození a smrt kulky. Je spojena s patronou, pečlivě zkontrolována, tříděna, převážena, opět kontrolována, převážena, vložena do hlavně pušky, vystřelena a nakonec zaryta do lebky neznámého afrického chlapce. Její cesta ztvárněná v jednom záběru a sloužící jako titulková expozice vytváří celému filmu Obchodník se smrtí (Lord of War) rámec, na ploše několika minut je vystiženo téma, a dokonce i závěr. Výrobní linka ve své konstantní dynamičnosti vyvolává dojem nikdy nekončící mašinerie, v níž se jednou z jejích nahraditelných „součástek” stává i Yuri Orlov (Nicolas Cage), ukrajinský Američan, který se na počátku osmdesátých let pouští do ilegálního obchodu se zbraněmi, v němž exceluje natolik, že se o patnáct let později pohybuje na špičce „oboru”. Jak nemít při této práci svědomí barvy dehtu? A má pojem svědomí v rámci Yuriho oboru vůbec svůj smysl?

Způsob, jakým je nám Yuri prezentován, je velice perverzní. V popředí stojí antihrdina, jenž v nás postupně vzbuzuje sympatie a s nímž se díky režisérovi Andrewu Niccolsovi začínáme ztotožňovat. Perverzní moment divácké zkušenosti nastává ve chvíli, kdy si uvědomíme, že i při neexistenci zbraně v jeho ruce nepřímo usmrtí mnoho lidí. Navíc i proces prodeje a převozu zbraní je koncipován jako poměrně atraktivní věc, alespoň zpočátku filmu. Yuri je ale se svým statusem naprosto smířen, ví, že je absolutně nahraditelný, což mu umožňuje luxus potlačení vlastního svědomí, dvojí tvář, jednu pro byznys a jednu pro svou rodinu. Tím, na koho je navalena tíha pochyb, se stane bratr a obchodní partner Vitali (Jared Ledo), který nemůže naráz unést váhu dvou svědomí, proto sahá po nejjednoduššímu řešení, úniku v opojení kokainem. Je to ale právě on, kdo bude mít sílu provést marný a v konečném důsledku i zbytečný krok odporu vůči světu násilí, světu, který Yuri tiše podporuje. Analogicky tak je i boj agenta Interpolu Jacka Valentina (Ethan Hawke) spíše bojem s větrnými mlýny, i když by mohl Yuriho částečně porazit, lobby zbrojařského průmyslu bude vždy silnější než jednotlivec.

Dvojlomnost postavy Yuri Orlova, jeho přelévání mezi světem byznysu a světem rodinné pohody, který se mu na čas podařilo stvořit, se odráží v určité nekompaktnosti snímku. Problematika obchodu se zbraněmi je aktuální, atraktivní a velmi politicky nekorektní (není divu, že film byl financován jedině z neamerických zdrojů a zároveň v USA propadl) a první část snímku, kdy jsme do Yuriho práce uváděni ironickým komentářem mimo obraz, oplývá velkou dynamikou. Je to právě komentář, který Niccolsovi umožňuje satirický odstup a posouvá film až do pozice smutné komedie. Satira ovšem nikdy nepřeroste do zostřené formy, vždy spíše ironicky tepe, popisuje. Síla snímku je narušena vstupem modelky a budoucí manželky Avy Fontaine (Bridget Moynahan), v té chvíli se hlavní motivy dělí, děj filmu se zpomaluje (kromě finále). Manželství s vysněnou Avou, skrývání skutečného povolání se stává hlavní dějovou linkou (režisér vůbec nevyužije potenciálně zajímavé téma hypotetického pseudootcovského vztahu Yuriho a jeho kolegy z branže Simona Weisse (Ian Holm).

Andrew Niccols se úplně nedržel koncepce předznamenané v hektické titulkové sekvenci, koncepce, jež by byla zacílena na prodávaný produkt (zbraň) a na osoby s ním bezprostředně související (Yuri). Tím se zbavil možnosti ještě tvrdší kritiky daného problému, na druhou stranu, i přes mírnou nevyváženost snímku, nám hlavní postavu zlidštil. Připravil nám studenou sprchu vtělení do vraha bez kapky krve na rukou. Ztotožnění, jenž zpočátku může být příjemné, ale ke konci už v žádném případě.