Osm a půl hodiny subjektivního času / Bardo, falešná kronika několika pravd

Alejandro González Iñárritu ušel během své kariéry pozoruhodnou cestu. V jeho prvních třech filmech Amoresperros, 21 gramů a Babel se složitě proplétaly osudy, hlasy a hlediska několika postav. Od nelineární síťově narace upustil s drásavým dramatem Biutiful z roku 2010. Celý film se drží perspektivy Javiera Bardema, který se dvě a půl hodiny potácí Barcelonou s nádorem na prostatě. Iñárrituova inklinace k jednohlasému vyprávění a tunelovému vidění ještě zbytněla s Birdmanem. Ten se nejen od začátku do konce drží jednoho protagonisty, ale navíc je naoko natočen v jediném nepřerušovaném záběru.

Komplexní vyprávěcí půdorysy vIñárrituově filmografii posledních deseti let ustoupily výzvám techničtějšího rázu. Z moralisty analyzujícího společenský a kulturní úpadek se stal výsostný formalista dbající hlavně o intenzitu diváckého prožitku, což bylo patrné i při sledování survival thrilleru REVENANT Zmrtvýchvstání, který stejně jako Birdman obdržel Oscara za nejlepší režii. Zápas Leonarda DiCapria s medvědy, počasím a kolonialisty spoléhá na klasickou hollywoodskou narativní strukturu. Oslňující je stylistická promyšlenost jednotlivých sekvencí. Bez ohledu na...