Editorial

Anketu o nejlepší filmy uplynulého roku v Cinepuru uveřejňujeme už dlouho, ale letos se stalo něco nevídaného. Na prvních dvou místech se umístily české snímky – dokument Kláry Tasovské (a střihače Alexandera Kashcheeva) o fotografce Libuši Jarcovjákové Ještě nejsem, kým chci být a Amerikánka Viktora Tauše, audiovizuální smršť vzpomínek vyloučené hrdinky na dětský domov a osmdesátá i devadesátá léta. Oba filmy dostaly hlasy přímo v konkurenci těch zahraničních. Oba už za sebou také mají cestu po zahraničních festivalech – Ještě nejsem, kým chci být ji začal před rokem na festivalu v Berlíně a vlastně neskončila dodnes.

Osobně ho považuji za nejlepší český film bez ohledu na kategorie a projekci ve velkém sále karlovarského Thermalu, na jehož plátně koncept černobílých fotografií „vnitřně rozhýbaných“ hudbou, střihem a voiceoverem Jarcovjákové předčítající své deníkové záznamy vynikl obzvlášť. Je to výjimečně intimní, otevřený portrét nekončícího, svobodného hledání dnes už více než sedmdesátileté umělkyně, který je na jednu stranu výsostně její, ale na druhou působivě univerzální. I proto oslovuje na mnoha niterných rovinách divačky a diváky napříč generacemi.

Po právu mu patří letošní Cena české...