Často je důležitější, co neslyšíte / Rozhovor s režisérem Gintsem Zilbalodisem
Lotyšský režisér Gints Zilbalodis je bez nadsázky objevem uplynulého roku. Jeho animovaný celovečerní snímek Kočičí odysea (Flow) uvedený v canneské sekci Uncertain regard se po úspěchu na festivalu v Annecy (pět cen včetně hlavní a divácké) stal i nejlepším evropským filmem a získal Zlatý glóbus pro nejlepší animovaný film. Snímek s prostou, ale nikoli banální zápletkou o plaché kočce, která ve snaze zachránit si život při povodních začne spolupracovat s dalšími zvířaty, oslovuje přirozenou animací světa zvířat, absencí patosu i líbivosti a emoční hloubkou. Kombinací 3D a ruční animace režisér vytvořil autentický zvířecí mikrokosmos, který se vyhýbá antropomorfizaci, a přece je jeho výsledkem hluboká alegorie lidského světa a jeho tmelící podstaty – altruismu. Vtahující je i zvukovou kulisou bez dialogů, doplňovanou jen střídmě hudbou, jejímž je Zilbalodis spolu autorem. Zároveň je i kameramanem, střihačem a spoluautorem scénáře. Rozhovor o zvucích, tichu a nutnosti nenavádět publikum vznikl při předávání Evropských filmových cen ve švýcarském Lucernu
Co bylo hlavním impulzem k natočení filmu? Byl vám inspirací stav životního prostředí, mytologie Noemovy archy, nebo „jen“ láska ke kočkám...?
Ani jedno z toho...