Lze přeložit emoce? / Nalezeno v překladu

„Několikrát opakujte,“ žádá Iris v podání Isabelle Huppert dívku, která se chce naučit francouzsky. Má dokola číst věty na papírových kartičkách. Tato výuková metoda vystihuje, jak jihokorejský režisér Hong Sang-su vypráví. Také pro něj je ústředním principem bernhardovské opakování. Rolí, vět, schémat. Delší dialogové pasáže natočené většinou v jednom záběru. Občas nepatřičný zoom na psa kdesi v dálce. Rozhovory o banálních každodenních záležitostech. Rozpačitá gesta a mlčení. Každá scéna jako by byla ozvěnou té předchozí. Stejná situace se stejnými slovy. Jemně odlišný kontext. Úplně jiný pocit. Sledování filmů vysoce produktivního tvůrce, pravidelného účastníka festivalů v Berlíně, Cannes a Benátkách, je neustálým srovnáváním a hledáním drobných stylistických modifikací. V rámci jeho posledního díla, i všech ostatních, která jsme od něj viděli dřív.

Hongův už tak minimalistický přístup se v jeho pozdější tvorbě stal ještě radikálnějším. Lokace a herci jsou často tím jediným, co je předem jisté. Vývoj vyprávění není znám. Teprve v den natáčení jsou načrtnuty scény a herci dostávají dialogy, které se musejí rychle naučit. Ne každý dokáže pracovat v podobné nejistotě, která má údajně reflektovat nevyzpytatelnost života jako takového. Isabelle Huppert si ale...