Muž, který sázel houby / Pro smilování!

Kdo narazí na červenou muchomůrku, ví, že pravý hříbek čeká nedaleko – jestli už ho tedy nějaký chytrák nesebral. Smrže zase rády rostou tam, kde se cosi rozkládá a hnije. Při pohledu do košíku abbého Griseula, který zná všechna tajná naleziště hřiboplodných hvozdů kolem jihofrancouzské vesnice Saint-Martial, se neubráníme podezření, že v této farnosti se musí pohřbívat jako o život.

Na jedno z konvenčnějších rozloučení přijíždí do tohoto kraje Jérémie Pastor, mladý pekař z Toulouse, jehož bývalý zaměstnavatel zemřel a zanechal po sobě pekárnu, v níž Jérémie kdysi začínal. Protože je momentálně nezaměstnaný, nic ho netlačí k odjezdu a zůstává dále hostem v domě paní Martine, vdovy po zesnulém. Chodí na houby po lesích a na návštěvy k místnímu samotáři Walterovi, s nímž ho pojí zážitky z dětských let, jejichž povahu diváci filmů Alaina Guiraudieho již tuší.

Po čase si všichni kladou otázku, co Jérémieho ve vsi stále drží. Nejagresivnější v tomto tázání je nebožtíkův syn Vincent se svými utkvělými přesvědčeními, že Jérémie má postranní úmysly s jeho matkou, vyhaslou pecí i s Walterem – tedy se všemi pilíři jeho života, mezi něž se paradoxně nepočítá manželka s dětmi, jejichž překvapivá existence se naznačí později. Čím je Vincentovo dotírání násilnější, jako by...