Nedodržovat hranice – Ještě nejsem, kým chci být/ Klára Tasovská

Červenec 2024, letiště Marseille.

Let má několik hodin zpoždění. Možná dvě, možná osm, zatím přesně nevíme. Kolik takových hodin už bylo za poslední dobu? Kolik času jsem strávila na letištích při čekání na spojení na další festival?
Naštěstí jsme tu dvě. Já a protagonistka filmu Libuše. Koukám na ni a myslím na to, jak nikdy nedodržuji hranice. U ničeho a u filmu už vůbec ne. A říkám si, jak je to dobře. Myslela jsem si, že už žádný dokumentární film nenatočím. Vadilo mi hodně věcí, ale nejvíc asi nerovná pozice režisérka / protagonistka. Hlavní postava, která se stává objektem vašeho zájmu, aniž by autorka dohlédla všech důsledků na život zachyceného člověka. Často v iluzi, že vzniká skutečné přátelství, které nikdy neskončí.

Pak jsem potkala Libuši. Stala se pro mě nejen nejlepší protagonistkou k artikulaci témat, o kterých jsem chtěla vyprávět, ale hlavně skutečnou spolutvůrkyní filmu. Hranice se rozšířily správným směrem pro nás obě. A já věděla, že jsem v našem specifickém vztahu schopná fungovat. S rovnocennou partnerkou, která chce, aby o ní vznikl film, disponuje osobním...