Dobré špatné filmy / Poslední bašta autorství

29. 8. 2024 / Martin Svoboda
téma
Placený

Koncept filmového autorství se naplno projevil kolem poloviny minulého století, kdy se film plně institucionalizoval jako umělecké odvětví. Nekomplikovaná existence filmového autora sice netrvala příliš dlouho (pro odbornou veřejnost se stal spíš trpěným přežitkem), ale potřeba personifikovat film a spojit ho s jedním tvůrcem u široké veřejnosti přetrvala. Právě v průsečíku těchto tendencí se zrodil fenomén „filmů tak špatných, až jsou dobré“. Jejich tvůrci se mohou pyšnit tím, že následují ideál auteura – tvrdošíjně prosazují vlastní dílo, jež naplňují unikátním rukopisem. Jen s tím rozdílem, že výsledek je příšerný. Dokonce tak moc, že od něj nelze odtrhnout zrak. Není však absence konečného uznání skutečným naplněním romantického ideálu autorství?

Pěstování špatného vkusu

Ed Wood, Uwe Boll, Tommy Wiseau, Neil Breen jsou touto optikou skutečnými hrdiny, jejichž vznešené utrpení nikdy nekončí. Výsledek jejich usilovné snahy je završen výsměchem a ponížením. K „filmům tak špatným, až jsou dobré“ se začala upínat pozornost v padesátých letech a intenzivněji v letech sedmdesátých. Tento fenomén mohl propuknout až ve chvíli, kdy špatný film nebyl jen zpackaným produktem, ale transgresí vůči existujícímu „dobrému“ vkusu....

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je součástí placeného předplatného Cinepur.
Přečíst si jej můžete po zakoupení předplatného nebo daného čísla časopisu.

Chci předplatné Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Filmoví solitéři

154 / srpen 2024
Více