Klubová hudba zachraňuje Fantazii / Nekonečný příběh

Realita prosakující do fikce (a naopak) stojí v centru románu Nekonečný příběh. Zároveň je v duchu postmoderní tradice částečně sebereferenční a vyjadřuje se k povaze příběhů a fantazie samotných. Čtenář podobně jako protagonista Bastien čte knihu se symbolem dvou propletených hadů na obálce. Tuto hranici mezi světem Fantazie a tím naším, kde pravděpodobně žije i Bastien, postupně narušují nálady, dokonce i bytosti a zvuky. Ve filmovém zpracování, od jehož uvedení v létě uplyne čtyřicet let, kluka ponořeného do knihy na školní půdě vytrhává i vtahuje do čtení venku zuřící bouřka – i oblaka Nicoty, do nichž vletí drak Falco s Atrejem na svých zádech, jsou v tu chvíli díky probíhajícímu živlu nelítostnější. Do mezinárodní filmové verze Nekonečného příběhu podobně proniklo i dobové bujení na taneční scéně prostřednictvím skladeb Giorgia Morodera, jedné ze zakladatelských figur elektronické hudby, která ji definitivně dostala do mainstreamu.

Když v létě 1977 vyšla skladba I Feel Love, téměř okamžitě a trvale proměnila tehdejší disko. Její čistě elektronický zvuk a neobvykle hlavový, téměř falzetový vokál Donny Summer evokují budoucnost, kde neexistuje nic kromě potěšení a slasti a kde se stírá rozdíl mezi lidským a mechanickým. Do...