Život v křehké naději / Anora
Hlavní soutěž canneského festivalu často obsahuje prestižní projekty známých režisérských jmen, obvykle vynikající nejen obsazením, ale i stopáží neklesající pod dvě hodiny. Vítězné filmy v posledních letech charakterizuje i divácká vstřícnost, míchání žánrů a pokusy o završení a překračování dosavadního rámce stálých témat a metod. I letošní vítězný snímek, tragikomedie Anora, amerického režiséra Seana Bakera v sobě tuhle spektakulárnější linii canneské soutěže obsahuje. Díky Bakerově respektu k hrdinkám a hrdinům z okraje společnosti a snaze dívat se na svět do nemalé míry z jejich perspektivy si ale Anora udržuje i část intimity charakteristické pro „skromnější“, komornější příspěvky do soutěže. Baker se tak letos v Cannes stal patrně nejznámějším a teď i nejvýše oceněným filmovým tvůrcem, který se ve svých filmech soustavně věnuje sexuálním pracovníkům a pracovnicím.
Třiapadesátiletý losangeleský režisér, scenárista, producent a střihač s oblibou říká, že vyhledává témata a postavy nedostatečně zastoupené v médiích a ve filmu. A tvrdí, že ho při tom vede i „sobecký“ zájem. Během příprav projektu se sám dovzdělává. Připravil s tímto krédem už několik krátkometrážních i celovečerních filmů natáčených na různá média a s různou genezí vzniku. Například jeho raný nízkorozpočtový snímek Take Out (režírovaný v roce 2004 společně se Shih-ChingTsou) vyprávěl o nelegálním čínském imigrantovi v New Yorku. Transdarinka (Tangerine, 2015) je syrová tragikomedie o transsexuální prostitutce, která se po návratu z vězení střetne se svým nevěrným přítelem, kolegyněmi, a nakonec i arménskou tchyní jednoho ze svých zákazníků. Film plný slovních potyček je natočený (v širokoúhlém formátu) na iPhone, podobně jako netradiční krátkometrážní fashion snímek Snowbird, který vznikl v roce 2016 pro značku Kenzo.
Florida Project (2017) zasazený do levného, ale pestrobarevného motelu v blízkosti Disneylandu dává největší prostor skupině předškolních dětí, především šestileté Moonee, která žije se svojí matkou Halley. Halley provozně zvládá svůj život jen s pomocí kamarádky pracující v jednom z fastfoodových řetězců a také díky shovívavosti manažera motelu Bobbyho. Halley dealuje parfémy, kšeftuje s čipovými náramky, zajišťujícími vstup do Disneylandu, a když to nestačí, uchyluje se k prostituci. A Red Rocket (2021) je dramedie o pornoherci, který se vrátil do svého rodného texaského maloměsta, aby tam naplánoval restart své uvadlé kariéry. S tímto filmem se Baker mimochodem poprvé propracoval do hlavní soutěže canneského festivalu.
Erotická tanečnice v žánrovém víru
Ve vítězné novince Anora Baker zúročuje mnohé zkušenosti z předcházejících projektů. Přichází s příběhem titulní hrdinky, newyorské erotické tanečnice a příležitostné escort girl, která si ovšem mnohem raději než Anora nechává říkat Ani. Zakrývá to uzbecký původ její rodiny. Znalost základů ruštiny od babičky ji ale v klubu otevře cestu k mladíku Ivanovi, rozmařilému, nezodpovědnému a sexuálně ne příliš zkušenému synovi ruských oligarchů. Ivan v Ani najde zalíbení, nabídne jí spontánně obrovské množství peněz, pokud s ním bude trávit čas. Ani odejde z erotického klubu a věnuje se pouze Ivanovi, který obývá obrovskou luxusní vilu, zatímco jeho rodiče jsou v Moskvě. Během jednoho z mnoha večírků odjedou Ivan a Ani společně s kamarády do Las Vegas a tam se nechají oddat. Informace o svatbě se pochopitelně rychle dostane tam, kam nemá – k Ivanovým rodičům, kteří zalarmují své lidi v New Yorku.
Anora přepíná mezi sondou do života sexuálních pracovnic a nepravděpodobným snem v podobě opulentní love story bez lásky, screwball podívanou, gangsterskou komedií a dramatem plným hořkého zklamání. Postupně mění žánry a náladu a přivádí do příběhu další postavy. Mezi nimi vynikají Toros, arménský kněz na výplatní pásce ruských oligarchů, v podání jednoho ze stálých Bakerových spolupracovníků Karrena Karaguljana, a jeho pomocník, „gopnik“, Igor, kterého hraje Jurij Borisov. Vytvářejí protiváhu a později i příležitost k sebereflexi pro Ani, kterou hraje autenticky Mikey Madison. Pro pětadvacetiletou herečku jde po účinkování v několika prestižních filmových projektech o první hlavní úlohu. V její Anoře se sváří skeptický realismus upevňovaný tělesností vlastních výdělků a romantický idealismus, naděje opatrně rozkvétající s nečekanou příležitostí. Mezinárodní kritika rychle přispěchala s kontrastním srovnáním s Pretty Woman, Popelkou a obecně pohádkovými nevěstami bohatých princů.
Baker přistupuje ke všem postavám, jejich ideálům a touhám s pozoruhodným důrazem na důstojnost. A to i když se třeba nacházejí pro pobavení publika po dlouhou dobu v eskalovaných nebo zoufalých situacích, které je štvou a omezují. Netýká se to jen Ani ztrácející svou hrdost. Poskoci ruských oligarchů v Americe jsou sice směšní, ale zároveň nejde o násilnické gangsterské karikatury, spíš o postavy s vlastním společenským a rodinným životem, uvězněné v hierarchii dané bohatstvím a příležitostmi. Nezodpovědný a tváří v tvář rodičovské moci ustrašený Ivan se jeví v mnoha ohledech sympaticky, nejedná s Ani z mocenských pozic a je také jen součtem vlivů, které ho utvářely. Anora je tak kromě jiného výborně režírovaný film o dívce, která setrvává na okraji společnosti a nic jí to neubírá na rovnosti páteře. Obecněji pak o jisté hořkosti ze života v křehké naději, o které se už už zdálo, že se stane skutečností.
Anora. USA. Režie, scénář a střih: Sean Baker, kamera: Drew Daniels, střih: Marek Šulík, hrají: Mikey Madison, Mark Ejdelštejn, Jurij Borisov, Darja Ekamasova, Paul Weissman, 139 minut, distribuce: Cinemart (premiéra v ČR 31. 10. 2024).