Zaťaté zuby feminismu / Furiosa: Sága Šíleného Maxe
Příznivcům postapokalyptické subkultury byla poslední dobou pop-kulturní produkce nakloněná. Nejenže se od Amazonu dočkali další seriálové adaptace kultovní videohry Fallout, ale do kin vstoupila i Furiosa: Sága šíleného Maxe. A byť mohla částečně zklamat příznivce divokých dieselpunkových automobilových honiček z předchozích snímků, jde o film, který má svou sílu, hloubku a důležité vyznění. Především feministické.
Furiosa režiséra Georgea Millera předchází ději snímku Šílený Max: Zběsilá cesta (2015) a vypráví příběh renegátky od jejího dětství do doby, než se setkala s Šíleným Maxem. Pokud někdo pochyboval o feministickém poselství Zběsilé jízdy, Furiosa takové pochybnosti vyvrací. Skutečnost, že se dívka, vychovávaná v oblasti hojnosti a evidentní genderové rovnoprávnosti, dostává do střetu se světem, jemuž dominují muži a jejich hodnoty, je jasnou paralelou k patriarchální společnosti.
Příběh je vcelku prostý. Furiosu (Anya Taylor-Joy) jako dítě unesou zdivočelé gangy vedené Dementusem (Chris Hemsworth), jenž před ní zavraždí dívčinu matku. Dívku smění s Immortanem Joeym (Lachy Hulme) a děvčátko se má stát tím, co ostatní ženy v Citadele – matkou neustále rodící nové válečníky, případně dodavatelkou mateřského mléka. Furiosa se však v přestrojení za chlapce stane jednou z „vlčáků“, bojovníků Immortan Joea, přičemž nepřestává sledovat vlastní plán, jímž je útěk a návrat do Zeleného města. Jako symbol naděje ukrývá pecku broskve, kterou jí dala její matka a nad níž jí Furiosa slíbila, že nikdy nevzdá boj o obrodu pustiny.
Maskulinní a femininní osy
Právě ony dvě protichůdné syntagmatické osy zkázy a obrody jsou ve filmu spojené s mužstvím a s ženstvím jako různými hodnotami společnosti. Aniž by se tu potvrzovala esenciální maskulinita či femininita, (porobené) ženy reprezentují snahu o oživení pustiny, ať už rozením dětí či pěstováním zeleně. Tento motiv je také ústřední pro Furiosinu fatální pomstu Dementusovi, který ji vytrhl z náruče matky i z úrodného kouta země. Plodnost spojená esenciálně s ženstvím tady přechází v naštvanost za stávající stav země. Furiosa nezachraňuje pouze sebe, ale i ostatní ženy a potažmo celý systém, jenž stojí na sdílení a spolupráci.
Ostatně protože už známe Zběsilou cestu, konec a smysl revolty Furiosy je předem jasný – ne nadarmo na závěrečnou titulkovou sekvenci navazuje krátký sestřih následného příběhu. Jde o způsob, kterým renegátka nastoupila svou cestu útěku, pomsty a opanování Citadely. Zatímco Mad Max ze 70. a 80. let 20. století se věnuje především hlavnímu hrdinovi, oba díly z 21. století mají ve svém středu ženu – navíc prakticky jedinou významnou hrdinku, o níž se dozvídáme víc, než jen jaká je její funkce v celé společnosti. Ostatně režisér celé pentalogie George Miller moc dobře věděl, proč si pro zatím poslední dva díly zvolil jako ústřední postavu právě Furiosu. Má totiž velký potenciál.
Macho background původních filmů nyní ustoupil příběhu těžce vydobytého feministického vítězství Furiosy, hrdinky, kterou můžeme z mainstreamových snímků postavit například vedle Ellen Ripley z Vetřelců nebo Sarah Connor z Terminátorů, jež se rovněž emancipovaly v rámci jinak maskulinního prostředí. Furiosin boj s tradiční femininitou je názorně zachycený hned u dvojího stříhání dlouhých vlasů. Poprvé v dětství, aby se vyhnula znásilnění a splynula s ostatními mladými vlčáky v jejich výcviku pro ovládání strojů a boj. Podruhé v dospělosti, kdy nastupuje finální fázi své osobní vendety.
Broskvová pecka vs nablýskané stroje
Furiosa se, podobně jako Ripley a Connor, ocitá v centru maskulinního světa, kde musí její femininní rysy ustoupit hodnotám systému, v němž se musí prosadit ne stejně jako její vrstevníci-muži, ale kde musí vynaložit mnohem větší úsilí, aby uspěla. Tak se dostává do týmu pretoriána Jacka (Tom Burke). Jejich milostná linka je ale předem určená k záhubě (nejen s ohledem na příběh Zběsilé jízdy). Furiosa se musí většinu času chovat jako ostatní muži, aby mezi nimi vynikla a porazila je, což z ní nakonec učiní jedinou ženskou imperátorku v Immortanově týmu.
Anya Taylor-Joy se v rozhovoru pro Variety svěřila, že ji George Miller často vedl k tomu, aby svou roli hrála se zaťatými zuby; v některých scénách jsou podstatné také její oči, které mají vyjádřit škálu různorodých pocitů. Právě ono zatnutí je cesta, jak v machistickém světě, kde jsou ženy redukovány na chodící dělohy a cisterny na mléko, přežít a uspět. Furiosa přináší naději nejen sama sobě, ale i ostatním ženám, u nichž nalézá pochopení a přátelství (což se zúročí ve Zběsilé cestě). Jejím světem není benzín a vysněná Valhalla chromovaných válečníků/vlčáků, ale čistá voda, semena rostlin a především lidskost.
Přistoupit na tuto perspektivu znamená akceptovat feministickou linku filmu, která je paralelou života ženy ve světě mužů, kde musí těžce bojovat nejen sama za sebe, ale rovněž prošlapávat cestu ostatním ženám. George Miller jako by sděloval, že v době, kdy bude planeta zničená a rozšmelcovaná nájezdy zdivočelých mužských gangů v důsledku „jejich“ vynálezů, postupů a hodnot, přinese spásu femininní přístup k životu, reprezentovaný (v této fázi nutně) silnou ženskou hrdinkou. A komu se to nelíbí, stěží si film vychutná.