Moje dítě má velkou hlavu (a já ho i tak mám ráda)

Moje dítě má velkou hlavu (a já ho i tak mám ráda)

Greta Stocklassa

Minulý rok se mi narodila dvě miminka. Jedno měřilo 49 centimetrů, druhéje dlouhé 85 minut. První jsem v sobě nosila devět měsíců a druhéněkolik let. Poslední dny ve střižně dokumentu BLIX NOT BOMBS, o vyslanci OSN Hansi Blixovi a válce v Iráku, jsemtrávila na nafukovacím míči s obrovským břichem, a když měl filmpremiéru v Kodani, byla jsem už doma s dvoutýdenním Františkem.

Zažíváme první rok s naším prvním dítětem, a přestože jsounějaké dny hezké, jiné zase připomínají spíš boj o přežití.Každopádně se každý den cítím jako amatér, jako bych měla hrát

postavu v cizím jazyce, bez scénáře. František ze začátku hodněplakal, málo spí, vzteká se a někdy prostě odmítá jíst. Jakomatka se neustále setkávám s názory a očekáváními, jestli kojit,

nebo nekojit, dávat dudlík, nebo ne, jak dítě krmit, uspávat,zabavovat… Když Františka viděla kamarádka, smála se, jakou má velkouhlavu. Má pravdu – on má velkou, krásnou, vtipnou hlavu. A já homiluji, tak silně, že jsem nikdy nemyslela, že toho buduschopná. Najednou jsem v každém dítěti ve filmu, ve zpráváchzačala vidět Františka. Matkou jsem se nenarodila a nikdy jsemnecítila, že je to mé poslání, ale pomalu se...