O vedru a lidech, co z něj blbnou / Brutální vedro

Když na letošním karlovarském filmovém festivalu při závěrečném ceremoniálu přebírali tvůrci filmu Brutální vedro zvláštní uznání v kategorii Proxima, šlo o scénu, která jako kdyby zosobňovala celý jejich snímek. Namísto ostřílených filmařů, na jejichž příjezd čekaly před Thermalem zástupy fanoušků, a jejich vycizelovaných projevů ovládli pódium svou laskavou energií a nadšením sympatičtí mladí tvůrci. S patrnou nervozitou, se kterou poctivě vyjmenovali snad desítky jmen svých spolupracovníků, kterým chtěli poděkovat, pobavili mnoho diváků, kteří si snad v mnoha případech nenuceně vzpomněli na své vlastní filmařské začátky. A přesně takové vlastně Brutální vedro je – nedokonalé, ale očividně stvořené
se značným entuziasmem, nabízející zcela odlišný styl energie, než na jakou jsme v tuzemském prostředí zvyklí, a upřímně vypovídající o deziluzi současné mladé generace.

K planetě Zemi se blíží úlomek Slunce. Za několik let ji buď mine, nebo dojde k fatálnímu střetu. Ať tak či tak, povrch Země se nevyhnutelně otepluje a neúnosná vedra se každým dnem zhoršují. Neočekávejte ale zápletky typy Armageddon nebo K zemi hleď!, sci-fi námět tu tvoří spíš pomyslný rámec,...