Do trojky s Tomem Cruisem

Tom Cruise měl možná smůlu, že jeho nová Mission: Impossible neměla premiéru o týden později. Pak by se totiž dostala do společnosti Barbie a Oppenheimera a kdo ví – třeba by ho nepravděpodobný blockbusterový páreček přizval tzv. do trojky. Na internetu bychom pak potkávali mashupy nazvané Mission: Barbenheimer, kde by kromě růžových domečků a atomových výbuchů ještě poletoval vzduchem agent Ethan Hunt s padákem či na motorce. O tom, co vlastně fenomén Barbenheimer na různých úrovních znamená, se toho napsalo celkem hodně. Distribuční strategie, které se říká counterprogramming a která spočívá v paralelní premiéře dvou vzájemně výrazně odlišných filmů, v tomhle případě vedla ke zvláštní synergii. Místo aby si diváci vybírali, jestli půjdou na campy komedii o existenciální krizi dětské hračky, nebo na konverzační drama o vynálezu atomové bomby, pojali oba polarizační tituly jako bizarní double feature. 

Cruise v tomhle příběhu dokonce hraje roli agenta bojujícího proti černo-růžové filmové superdvojici. Oppenheimer totiž na tři týdny po premiéře zablokoval všechna americká kina IMAX, která mohla být pro Mission: Impossible také klíčová (Cruisův předchozí film Top Gun: Maverick totiž bodoval právě v nich). Nejspíš díky této nervozitě jsme navíc mohli Mission: Impossible Odplatu – První část dokonce vidět s několikadenním předstihem oproti světové premiéře – Cruisova novinka byla totiž v několika zemích vypuštěna do kin dříve.

Po silném prvním týdnu nicméně Cruisův snímek víceméně kapituloval před růžovou bombou. Ethana Hunta navíc srazil na nižší příčky návštěvnosti nejen Barbenheimer, ale – což je možná ještě potupnější – také bizarní lokální americký hit Sound of Freedom. Nezávislá produkce na téma ilegálního obchodu s dětmi je kritizovaná za to, že nahrává konspiračním teoriím (hlavní hvězda filmu Jim Caviezel je dlouhodobým podporovatelem známé soustavy konspiračních teorií QAnon). Konzervativně křesťanská produkční společnost Angel Studios, která za filmem stojí, navíc pomohla tržbám také zvláštním modelem, kterému říká „pay it forward“. Lidé mohou přes internet posílat producentům peníze, za něž oni pak nakoupí lístky do kina pro zájemce, kteří si je „nemohou dovolit“. Výstřední a zdánlivě na solidaritě postavená strategie se evidentně mnohonásobně vyplatila.

Celkově je tak letošní léto přehlídkou distribučních fint a nečekaných strategií. Oboustranně výhodný sňatek plastové hračky a jaderného fyzika, nervozita Toma Cruise i extrémní úspěch na ultrapravicovou scénu navázaného projektu něco říkají o rozkolísanosti současné kinodistribuce. Ostatně podobný úkrok mimo standardní distribuční modely jsme mohli sledovat i u nás – Petr Vachler posledních několik měsíců uvádí svůj nový „duchovní“ film Tajemství a smysl života v sérii mimořádných předpremiér, které organizuje samotná produkční společnost.

Nové číslo Cinepuru se nicméně věnuje právě Tomu Cruisovi a různým fázím jeho fascinující kariéry. Kromě něj ale nabízíme třeba rozhovory se třemi pozoruhodnými českými debutanty Janem Březinou, Albertem Hospodářským a Tomášem Kleinem, profil režiséra Jordana Peela nebo revizi kultovního filmu devadesátých let Poslední skaut. Radost z připravovaného čísla nám trochu zkazila zpráva o smrti jednoho z klasiků americké kinematografie zejména sedmdesátých let Williama Friedkina, který o záludnostech filmové distribuce mimochodem také něco věděl. Z jeho filmu Mzda strachu se stal propadák a dodnes neprávem přehlížený titul kvůli tomu, že měl premiéru jen několik týdnů po prvních Hvězdných válkách. K jeho tvorbě se v příštím čísle Cinepuru určitě vrátíme.