Úvod k tématu: Jasudžiró Ozu

Příběh z Tokia (Tókjó monogatari, 1953) byl v roce 2015 vyhlášen v anketě, uspořádané v rámci mezinárodního filmového festivalu v jihokorejském Pusanu, nejlepším asijským filmem všech dob. Takové vítězství režiséra Jasudžiróa Ozua by se dalo považovat za projev určitého lokálního patriotismu. Reprezentativnější a také překvapivější může být Ozuův loňský triumf v mezinárodní anketě britského časopisu Sight and Sound, do níž se zapojilo 1639 filmových odborníků a 480 režisérů z celého světa. Obě tyto skupiny zvolily Příběh z Tokia za čtvrtý nejlepší film všech dob, a tedy i za nejlepší japonský film všech dob. Mezi režiséry, jejichž snímky se dostaly do kompletního žebříčku, se Ozu v celkovém počtu získaných hlasů posunul dokonce na třetí příčku za Alfreda Hitchcocka a Chantal Akerman.

V českém prostředí Ozu stále zůstává lehce přehlíženou figurou, což však není jediným důvodem, proč mu věnujeme celé téma. Letošní rok je totiž spojen hned s několika „ozuovskými“ výročími. Kromě sedmdesátiletého výročí premiéry režisérova opus magnum uplyne také 120 let od jeho narození a zároveň šedesát let od jeho smrti – Ozu zemřel 12. prosince 1963 přesně v den svých šedesátých narozenin. Jeho početně rozsáhlá filmografie...