Alternativní historie mladého revolucionáře / Nevinný okamžik

Může násilná revoluce přinést lepší svět? ptá se íránský režisér Mohsen Machmalbáf ve svém filmu Nevinný okamžik (Gol va goldún, 1996). Otázka s celospolečenským dotazem má přitom silnou autobiografickou rovinu vedenou režisérovou snahou vzkřísit vlastní mladost a bez sebemrskačství přehodnotit svoji minulost. Machmalbáf, který se narodil v tradiční společnosti jižní části Teheránu a kterého během dospívání formovalo náboženské prostředí, propadl tehdejší revoluční atmosféře natolik, že ve svých sedmnácti letech pobodal nožem šáhova důstojníka. Produkčně nenáročný film, jehož scénář autor napsal během jedné cesty letadlem, vyhlíží svou sebereflexivností i jako pozoruhodná generační výpověď.

Pokud chceme porozumět významu Nevinného okamžiku, je třeba snímek reflektovat v kontextu vývoje Machmalbáfovy filmografie, jež je neoddělitelná od proměn jeho myšlení. Historiograf íránské kinematografie Hamíd Nafísí člení Machmalbáfovou tvorbu do tří období: v osmdesátých letech se z absolutistického islámského filmaře stal sociálně kritickým režisérem, v devadesátých letech se vyvinul do humanistické a relativistické pozice (jejímž vrcholným projevem je Nevinný okamžik) a po roce 2000...