Chtěl jsem být hercem. Nebo herečkou..../Rozhovor s Bertrandem Mandicem

Francouzský režisér Bertrand Mandico má za sebou zatím jen dva celovečerní filmy, ale díky nim a řadě krátkometrážních projektů si získal status originálního tvůrce, který spojuje tradici surrealismu se zájmem o genderovou i žánrovou fluiditu. Celovečerní Divoši (2017) a After Blue (2021) vycházejí z tradičních žánrů dobrodružného filmu a westernu, ale mění je v transgresivní psychedelickou podívanou. Absolvent animační školy Gobelins vytváří přiznaně umělá, ale zároveň provokativně podivínská filmová univerza.

Imaginativní světy vašich filmů jsou na jednu stranu poměrně temné. Panuje v nich násilí a postavy jsou často v ohrožení. Zároveň je to ale prostor, kde přestávají platit zavedené společenské kategorie, v čele s genderem. Ženy hrají mužské role, neplatí tu genderové stereotypy, vystupují tu androgynní postavy a všude je plno nezvyklých erotických a milostných vztahů. Chápete svoje světy jako utopie, dystopie, nebo tyhle kategorie také ve vašich filmech ztrácejí smysl?

Moje filmy jsou transgenderové, ale také transžánrové. Žánr tu není pevně daná kategorie, ale spíš fáze v určitém neustálém procesu změny. Často si za základ beru populární žánry, jako je třeba dobrodružný film u snímku Divoši...