„Věřil jsem, že je život básní“ /Láska u moře
S francouzskou novou vlnou jsou nejčastěji spojována jména Jean-Luc Godard či Agnès Varda. Za oponou lze ale spatřit větší množství filmařů, kterým se za jejich tvorbu takové pozornosti a obdivu nedostalo .Na vrcholu nové vlny mezi lety1959–1962 ve Francii působilo až 160autorů, všichni se snažili o změnu v přístupu k filmu a jeho vnímání. Patří mezi ně i Guy Gilles. Záhadná, nepříliš známá osobnost. Auteur, který nejenže převzal novovlnný styl, ale uchopil jej po svém a promítl jej již do svého debutu Láska u moře (L’Amour à la mer, 1962–1965).
Guy Gilles, narozený v Alžírsku jako Guy Chiche, se kromě kinematografie věnovali malířství a fotografii. Inspiraci a citlivost, kterou díky nim získal, vtělil do svých filmů. Kariéru zahájil dvěma krátkými snímky, které přinášely bezprostřední svědectví o životě mladých lidí během války v Alžírsku. Soleiléteint(1958) a Au biseau des baisers (1959)zároveň vznikaly v období, kdy nová vlna mířila k vrcholu. V roce 1960 odešel Gilles do Paříže a začlenil se do vzkvétajícího kulturního dění. Setkává se s Pierrem Braunbergerem, který mu umožní dokončit první dva snímky a seznámí ho s Françoisem Reichenbachem, u něhož asistuje, stříhá a natáčí...