Mezi poezií a přírodou / Estetická ekologie Abbáse Kiarostamího
Na začátku snímku Abbáse Kiarostamího Vítr nás odvane (Bád má rá cháhad bord, 1999) projíždí skupina lidí automobilem klikatou cestou a hledá osamělý strom coby orientační bod v neznámé krajině. Jeden z nich mimoděk odcituje verš z básně Sohraba Sepehrího: „Než se dostanete ke stromu, narazíte na zahradní alej, která je zelenější než Boží spánek.“ K téže básni, oplývající mystickou obrazností přírody, odkazuje i název jiného režisérova snímku, Kde je dům mého přítele? (Cháne-je dúst kodžást?, 1987). Kiarostamí, který bývá nazýván filmovým básníkem, navazuje na tradici perské poezie, jež se odráží v jeho estetické prezentaci přírody.
Abbás Kiarostamí (1940–2016) velmi obdivoval zejména básníka Sohraba Sepehrího, jenž se inspiroval mystikou východní Asie a Indie a působil v Íránu v bouřlivém desetiletí před islámskou revolucí (1979). V době, kdy se někteří jeho současníci aktivně účastnili angažovaného literárního hnutí, byla Sepehrího tvorba apolitická. Podobně i Kiarostamí upřednostnil ve svém vrcholném období kontemplativní pozorování všední krajiny a života před vzpourou vůči režimu porevolučního Íránu. Tím se liší od svého žáka Džafara Panahího, jenž přebral některé estetické principy svého učitele a naplnil je...