K čemu vlastně je artový film?
Zdá se mi, že autorský film ztrácí společenskou relevantnost. Zavření kin a přemístění filmových festivalů do on-line prostředí v období pandemie jen potvrdilo skutečnost, že autorský film je už delší dobu v krizi. Jeho existence závisí často především na festivalech (festivalové distribuci) a distribuci v sítích artových kin, jichž je málo. Navíc v době, kdy se technická dokonalost stala pro diváka samozřejmostí, artová kina otevírají malé sály s plátny velikostí se blížící domácím obrazovkám. Autorský film se stává čím dál víc „eventovou“ záležitostí. Většinou upoutá pozornost publika tehdy, pokud je spojen s další událostí, ať už kulturní nebo třeba gastronomickou. To vše přispívá k marginalizaci artového filmu.
Pokud to tak skutečně je, musíme si klást otázku, jaká vlastně je úloha artového filmu. Aby nepřesvědčoval přesvědčené, musí se zaměřit na oblast, kterou zkoumá pouze on. Pro mě je takovou oblastí spojení skutečnosti a fikce – tedy okamžiky, jejichž pomocí hraný film může tyto hranice zastřít, jelikož do hloubky zkoumá život prostřednictvím procesu tvorby a je dostatečně otevřený pro nepředvídatelnost.
Moje fascinace tímto jiným typem realismu vychází z mojí víry v nepředvídatelnost lidské povahy, situací a vyprávění. Chci, aby se...