Vzpomínková kniha Gorana Markoviće v českém překladu a nových souvislostech / Česká škola neexistuje

Z iniciativy vsetínského Filmového klubu se třicet let po prvním knižním vydání dočkala českého překladu kniha srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje, jeho osobní reflexe studentských let na pražské FAMU. Názvem se autor ohrazuje proti zjednodušujícímu pojmu česká (nebo též pražská) škola, který se úspěšně ujal v obecném povědomí pro filmaře z bývalé Jugoslávie, jež spojovalo právě studium v Praze na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Marković však nemá za cíl přepisovat dějiny kinematografie, ale spíše demytizovat a glosovat některé dílčí skutečnosti a události, jichž byl svědkem v Praze v letech 1965–1971.

V lehce ubíhajících krátkých kapitolách je z pohledu fascinovaného cizince zachycen kulturní šok z ospalé, šedivé Prahy, její proměna během pražského jara a opětovné upadnutí do letargie na počátku normalizace. Bezprostředně autor vnímal atmosféru na FAMU, kde ve stejné době studovala řada dalších zahraničních filmařů (Markovićovou spolužačkou byla třeba Agnieszka Holland). Z pedagogů vyjadřuje konstantně uznání Elmaru Klosovi, vztah k Otakaru Vávrovi, Milanu Kunderovi a dalším jako by si zpětně vyjasňoval právě skrze vlastní životopisné poznámky.

Marković tyto vzpomínky na pražská...