Ennio Morricone / Skladatel, který udělal z hudby hlavní postavu

„Do své hudby jsem vždy zapracovával každodenní zvuky a ruchy,“ říká Ennio Morricone v černobílém televizním interview z šedesátých let. „Spousta lidí si myslí, že když do svých melodií přidávám cinkání plechovky nebo ťukání psacího stroje, dělám to z nějakého rozmaru. Já to ale dělám proto, aby se v hudbě objevilo něco skutečného,“ dodává mladý skladatel, a když ho novinářka z legrace pobídne, ať tedy zahraje sólo na psací stroj, skladatel si vyhrne rukávy a začne rytmicky bušit do kláves. Tohle krátké video sdílel na svém Instagramu společně s popiskem „RIP to the greatest“ americký experimentátor, producent a v poslední době rovněž skladatel filmové hudby Daniel Lopatin. Ukazuje trochu jiného Morriconeho, než jak jej vykreslují nekrology, které zaplavily mainstreamová média 6. června 2020, kdy jednadevadesátiletý italský skladatel a autor více než pěti set hudebních děl zemřel. 

V něčem to trochu připomíná příběh o pár generací staršího francouzského umělce a skladatele Erika Satieho. Celý svět zná jeho Gymnopédies, klavírní miniatury, které symbolizují romantickou Paříž přelomu 19. a 20. století. Málo už se ale mluví o tom, že to byl právě Satie, koho jako prvního napadlo své kompozice ozvláštnit nehudebními zvuky...