Intimita a normalita / Normal People

O mladé irské spisovatelce Sally Rooney se často mluví jako o Jane Austen dnešních vykořeněných mileniálů. Autorka dvojice románů Rozhovory s přáteli a Normální lidi srování s klasičkou literárního realismu skromně odmítá; nápadné paralely je však přesto těžké přehlédnout. Stejně jako Austen umí Rooney ve svých knihách nejen všímavě pojmenovávat společenská pravidla a jejich projevy, ale především je vplétat do každodennosti svých hrdinů natolik důsledně a přirozeně, až se mohou někdy jevit jako zcela samozřejmé a neviditelné. Ani v seriálu Normal People, který tento princip výtečně přenáší do televizní verze, tak „společnost“ a „vztahy“ nikdy neexistují jako dvě samostatné, byť vzájemně se ovlivňující složky. Naopak se prostupují každým coulem: intimním dotekem a jeho absencí, nemotornou komunikací mezi párem hlavních postav Connellem a Marianne i zvláštní kostrbatostí jejich přerušované romance.

Těsná, a přitom ambivalentní provázanost postav a okolního světa je zahrnutá již v tom, jak román i seriál mnohoznačně zacházejí s titulní „normalitou“. Pokud název přeložíme jako Obyčejní lidé, vystihneme tím jen jeden z jeho významů. Slovo obyčejný v tomto případě konotuje hlavně prostotu, průměrnost, příslušnost k nižší třídě,...