Naděje, se kterou se dá začít znovu / Do poslední kapky krve

Dvacet let starý film Tsuiho Harka Do poslední kapky krve začíná i končí svéráznou variací na biblickou knihu Genesis. Božský stvořitel v ní vyrábí svět, ale přitom dělá jeden omyl za druhým. „Sedmého dne měl v plánu odpočívat,“ říká vypravěč. „Ale místo toho musel začít úplně odznova. A není sám, kdo musí začít odznova. Celý svět to musí udělat s ním.“ Hlas vypravěče přitom příznačně patří samotnému režisérovi.

Do poslední kapky krve nebývá řazen mezi Tsuiho nejlepší filmy. Nejspíš mezi ně ani nepatří. Je to ale jeden z jeho nejvíc fascinujících projektů v tom, jak hluboce se do něj promítá zvláštní, hraniční situace, za které vznikl. Úvodní příběh o Bohu, který nutí své zpackané univerzum začínat stále od začátku, je geniálním komentářem ke stavu, v jakém byla v roce 2000 nejen kariéra Tsuiho Harka, ale především celý Hongkong a jeho kinematografie.

Režisér i země na rozcestí

V roce 2000 se hongkongští filmaři začali pomalu orientovat v dynamicky se měnící situaci, která nastala po předání Hongkongu Číně v roce 1997, a hlavně po asijské finanční krizi téhož roku. Hongkongská kinematografie se nacházela na nevyzpytatelné křižovatce mezi vytvářením menších produkcí pro místní publikum,...