Ať žije video / Vyprávění o počátcích
Cesta za komplexním historickým a teoretickým zmapováním raného českého videoartu je podobně komplikovaná, a proto vleklá, jako samotné prosazení této umělecké disciplíny v českém prostředí. Zmíněné mapování se dlouhodobě odehrává na poli „šedé literatury“, v ojedinělých studiích zaměřených převážně monograficky nebo v souvislosti s jinou uměleckou disciplínou a již „kanonizovanými“ tvůrci. S nedostatečnou reflexí souvisí hned několik historických důvodů, které raný český videoart stavělo už v době jeho vzniku do obtížné pozice.
Tuzemský videoart byl zpožděný oproti vývoji této disciplíny na Západě i v sousedních zemích bývalého východního bloku, které bylo zapříčiněno izolací domácí videotvorby. Tato lokální specifika nezačínají a nekončí pouze u dostupnosti technických nástrojů, ale úzce souvisejí i s podobou a povahou produkčně-distribučního systému, legislativy a společenského klimatu, v jakém se mohli potenciální tvůrci videa s tímto médiem seznámit. S pomalu se rozšiřujícím počtem studií a výzkumů zaměřených spíše na jednotlivce se vyjevuje, jak individuální tyto cesty byly. Což vysvětluje heterogenní, a proto tak obtížně uchopitelnou podobu raného českého videa.
Jedním z příspěvků, který se pokouší vyplnit zející mezery ve výzkumu...