Krize chilské mládeže / Ema

5. 12. 2019 / Marek Čermák
zoom
Placený

Po americkém debutu Jackie se režisér Pablo Larraín chtěl vrátit do rodné země a vyprávět film o problematických adopcích, které v Chile dlouhodobě vzbuzují kontroverzi. Protagonistce filmu mělo být původně šedesát let. Pak čtyřicet. Pak Larraín potkal osmadvacetiletou herečku Marianu Di Girolamo a rozhodl se raději natočit film o její generaci. Motiv adopce v příběhu zůstal, ale z hlavního tématu se přesunul do role důsledku existenciální ztracenosti, kterou podle režiséra mladí lidé v Chile prožívají.

V režijní explikaci je Larraín poměrně stručný a snímek charakterizuje jako „úvahu o lidském těle, tanci a mateřství“, přičemž všechny tři motivy se protínají v hlavní postavě – titulní tanečnici Emě, která se svým přítelem, choreografem Gastonem (Gael García Bernal), adoptuje malého chlapce. Ten se však nechová podle jejich představ, a při jedné vyhrocené situaci dokonce vážně zraní Eminu sestru. Dvojice se impulzivně rozhodne sirotka Pola „vrátit“, což u obou partnerů rozvíří emoce, výčitky a dohady o tom, kdo z nich s takto radikálním nápadem přišel a kdo způsobil, že k němu vůbec muselo dojít.

Postava Emy je Larraínovým zosobněním mladé generace, která je na jednu stranu emancipovaná, inteligentní a schopná běžně fungovat, na...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Netflix

126 / prosinec 2019
Více