Peklo animálních instinktů / Donbas

Na podzim roku 2013 vyšly na Majdan, kyjevské náměstí Nezávislosti, desítky tisíc Ukrajinců, aby daly najevo svůj nesouhlas s násilným pozastavením prozápadního směřování země. Jejich spontánní solidaritu a eruptivní atmosféru vzkříšení občanské společnosti – jev věru nezvyklý na sever (a východ) od Bukurešti – zaznamenával na místě i režisér Sergej Loznica ve stejnojmenném dokumentu. V Donbasu, snímku oceněném za režii v sekci Un certain regard letošního canneského festivalu, se Loznica na Ukrajinu vrací. Jenže tentokrát je všechno jinak, národní vzepětí a solidarita jsou dávno pryč. Ukrajinu hned po Majdanu pohltila občanská válka, která už čtyři roky sužuje východní oblast země tradičně obývané etnickými Rusy. Konflikt, jenž už přestává média zajímat, režisér zachycuje volně propojenými autentickými příběhy a amatérskými videi. V základu filmu ale leží ještě jedna asociace s Majdanem. Na něm si totiž režisér uvědomil, že ruské srpnové povstání roku 1991, které předcházelo rozpadu SSSR – akce zdánlivě analogická té kyjevské, kterou navíc zažil na vlastní kůži –, bylo veskrze inscenovanou záležitostí. Trpké prozření Loznica následně zpracoval ve formě archivního střihového dokumentu Událost (Sobytije, 2015) a nesoulad mezi podobou a...