Taktilní stopy / Práce Jana Švankmajera pro jiné filmaře
Historické práce věnované tvorbě Jana Švankmajera se obvykle příliš nezmiňují o takových „libůstkách“, jako je obří nenasytná kanibalská rostlina nebo princezna s donekonečna se prodlužujícím, hada připomínajícím nosem. Tyto atrakce bývají přehlíženy mimo jiné proto, že nepocházejí ze Švankmajerových filmů. Patří většinou do snímků jiných režisérů, do kterých Švankmajer přispíval jako animátor, autor triků či podivných rekvizit a stvoření. Tato méně známá Švankmajerova stopa v české kinematografii si však zasluhuje více pozornosti. Třeba i z toho důvodu, že rozvíjí, nebo dokonce předznamenává některé typické rysy Švankmajerovy jedinečné poetiky.
Umělecká tvorba Jana Švankmajera dalece přesahuje oblast krátkých a celovečerních filmů. V různých článcích a rozhovorech se vyskytují zmínky o Švankmajerových „taktilních experimentech“ v oblasti sochařství, keramiky a poezie nebo o návrzích „masturbačních strojů“. Jedná se o projekty ze sedmdesátých let, kdy si Švankmajer kvůli sedmiletému zákazu práce budoval alternativní tvůrčí kanály. Filmům jiných režisérů, na nichž se Švankmajer podílel, je však obecně věnováno méně pozornosti. Sám Švankmajer se o nich téměř nezmiňuje, zastoupeny nejsou ani ve studiích či edicích zaměřených na jeho dílo. Pouze na...