Animací proti antropocentrismu / Decentralizace člověka

Ve svém novém filmu Hmyz dává Jan Švankmajer průchod animálním instinktům, obvykle pečlivě maskovaným pod pozlátkem civilizace. Ochotnický divadelní soubor, který zkouší hru Ze života hmyzu, podlehne hmyzímu chování. Některé herce začínají nepřekonatelně pohlcovat temné touhy, jako je chuť na lidské maso a nutkání vraždit. Jiné zase přitahuje chování hovnivála, který před sebou neustále tlačí kuličku hnoje, nebo slizký proces líhnutí larvy. Švankmajer Hmyzem znovu útočí na základy západní civilizace a její destruktivní zaštiťování se proti všemu iracionálnímu, intuitivnímu a instinktivnímu. Jde přitom o klíčovou tendenci, již můžeme v autorově (nejen) filmové tvorbě sledovat téměř od jejích počátků.

Sesadit člověka z trůnu

Hmyz navazuje na reflexi kreativní perverze, kterou Švankmajer započal už ve Spiklencích slasti (1996), stejně jako na rozpitvávání západní civilizace ve filmu Šílení (2005). Navazuje však také na pronikavý vhled markýze de Sade do vražedných vášní, jež bují v nitru člověka, nebo na zjištění Sigmunda Freuda, že každodenní „normální” chování je pouze vetchým pláštěm, zahalujícím temné území nevědomí....