Čekání na „konečně“ / Vnitřní slunce

V novém filmu francouzské režisérky Claire Denis kamera jen vzácně opouští Juliette Binoche v hlavní roli rozvedené pařížské malířky Isabelle. Kdykoli se tak ovšem stane, jde o výmluvný moment. Jeden z nich přichází v galerii moderního umění, kde si vyslechneme rozhovor hrdinčina kamaráda s umělkyní vystavující sérii panelů, které zachycují den za dnem proměňující se nebe. Jde o výseky složitého a nestálého celku. Také Claire Denis se pod vlivem Fragmentů milostného diskurzu Rolanda Barthese snaží prchavost lidských citů zachytit v několika volně propojených epizodách. 

Stejně jako se žádný vztah nevyvíjí předvídatelným směrem, ani Vnitřní slunce nevypráví ucelený příběh. Jednotlivé motivy se ovšem prolínají, myšlenky navracejí a film svou strukturou dokládá, že v každém milostném vztahu je od počátku přítomen také strach z okamžiku, kdy si uvědomíme rozpor mezi skutečnou povahou milovaného člověka a jeho idealizovanou verzí. Abychom hrozící zánik dokázali včas odhalit a oddálit, musíme být podle Barthese především dobrými sémiology, schopnými včas a správně dekódovat znaky, s nimiž jazyk lásky pracuje. Vnitřní slunce má podobně encyklopedický charakter jako Fragmenty <...