Špatný systém se skvělými výsledky / Současný polský dokument

9. 4. 2018 / Martin Svoboda
fenomén
Placený

Polsko lze považovat za aktuální světovou špičku v dokumentaristice. Snímek Over the Limit Marty Prus se stal jedním z nejdiskutovanějších titulů loňského ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu, kde se promítal ve společnosti dalších šesti polských snímků. O rok dříve se jich od našich severních sousedů na prestižní nizozemské přehlídce prosadilo hned devět, přičemž Vazby Zofie Kowalewské a Kdy už ten vítr ustane Aniely Gabryel si odvezly ceny. Vazby se následně ocitly i na shortlistu Oscarů. V roce 2014 si zase cenu poroty z Amsterdamu připsala režisérka Hanna Polak za Juliny sny. O dva roky dříve si Grzegorz Zariczny za Gwizdek odnesl velkou cenu poroty ze Sundance. Přijímání Anny Zamecké získalo minulý rok Evropskou filmovou cenu. Výčet úspěchů není zdaleka kompletní. Proč zrovna v Polsku vzniká tolik výraznějších a nadnárodně relevantních dokumentů navzdory ani zdaleka ideálním podmínkám? A čím se polská scéna i tvorba liší od té české? Nezdá se, že by odpověď mohla být jednoduše ve velikosti polského trhu.

Prostředí, v němž v Polsku dokumentární filmy vznikají, se výrazně odlišuje od toho českého. V obou zemích hraje důležitou roli státní fond, na nějž se musí...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Jan Švankmajer

116 / duben 2018
Více