Špatný systém se skvělými výsledky / Současný polský dokument
Polsko lze považovat za aktuální světovou špičku v dokumentaristice. Snímek Over the Limit Marty Prus se stal jedním z nejdiskutovanějších titulů loňského ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu, kde se promítal ve společnosti dalších šesti polských snímků. O rok dříve se jich od našich severních sousedů na prestižní nizozemské přehlídce prosadilo hned devět, přičemž Vazby Zofie Kowalewské a Kdy už ten vítr ustane Aniely Gabryel si odvezly ceny. Vazby se následně ocitly i na shortlistu Oscarů. V roce 2014 si zase cenu poroty z Amsterdamu připsala režisérka Hanna Polak za Juliny sny. O dva roky dříve si Grzegorz Zariczny za Gwizdek odnesl velkou cenu poroty ze Sundance. Přijímání Anny Zamecké získalo minulý rok Evropskou filmovou cenu. Výčet úspěchů není zdaleka kompletní. Proč zrovna v Polsku vzniká tolik výraznějších a nadnárodně relevantních dokumentů navzdory ani zdaleka ideálním podmínkám? A čím se polská scéna i tvorba liší od té české? Nezdá se, že by odpověď mohla být jednoduše ve velikosti polského trhu.
Prostředí, v němž v Polsku dokumentární filmy vznikají, se výrazně odlišuje od toho českého. V obou zemích hraje důležitou roli státní fond, na nějž se musí...