Hororové placebo / To

Pro americký horor po 11. září je příznačná fascinace osmdesátými léty, jež se projevuje nostalgií po reaganovské éře prosperity, kdy se v duchu hesla „mír skrze sílu“ jevily všechny hrozby vzdálené či přinejmenším zvládnutelné. Šok z globálního terorismu či hospodářských krizí je vyvažován potřebou návratu do idealizovaného časoprostoru, v němž vyrůstaly generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků. Nejvýraznějším projevem oné nostalgie je úspěch seriálu Stranger Things nebo hororů s dospívajícími hrdiny jako Neutečeš, jenž sice pracuje s tématem aktuální ekonomické krize, ale zároveň přiznává inspiraci snímkem Halloween. Do těchto tendencí spadá také nová adaptace jednoho z nejvýraznějších hororů posledních čtyřiceti let, románu Stephena Kinga To.

V příběhu z městečka Derry se musí skupina přátel jako děti a posléze i jako dospělí postavit zlu, jež dovede zhmotnit jakékoli trauma. Tvůrci se rozhodli dvě v románu propojené dějové linie oddělit a dospívání hrdinů, kteří původně vyrůstají v padesátých letech, vsadili právě do let osmdesátých. Kingovy texty jsou často primitivně vykládány skrze jejich potenciál generovat útěšné vzpomínání na starý svět, kde zní klasický rock a je k mání kokakola v zeleném skle, a v tomto kontextu bývají redukovány na nekonfliktní přátelské horory ze sousedství. Podobnému přístupu částečně podlehli i autoři aktuální filmové verze To, čímž odvádějí pozornost od dalších zjednodušení a ohlazení hran předlohy.

V Kingově románu byla padesátá léta pro dětskou partu Smolařů bezútěšným obdobím, kdy se každá jinakost trestá a je prakticky nemožné vymanit se z rolí předurčených rodinným zázemím, pohlavím či rasou. Dysfunkční vztahy se zde neprojevují tím, že rodiče své potomky ignorují, protože vyrážejí za zábavou (Halloween) nebo dřou do úmoru, aby splatili hypotéky (Neutečeš), ale děti jsou běžně fyzicky i psychicky surově týrány. Derry vystupuje jako další z postav, mysteriózní a vrstevnatý prostor, kde realita splývá s městskými legendami. Zhmotňuje se jako živý a metamorfující organismus, který zachvátila nákaza, která se šíří sítí tepen a žil městské kanalizace. Maloměsto a zevrubné exkurzy do jeho vnitřností, historie i osudů místních obyvatel tak v Kingově románu tvoří mapu svědomí ultrakonzervativní a xenofobní Ameriky, značně odlišnou od rozostřené optiky téměř idylického bezčasí osmé dekády, v níž se odehrává filmová verze.

Většina změn oproti předloze je ovšem vedena racionální snahou převést tisícistránkový román do dvouhodinové filmové stopáže. U textu, který je i přes precizně rozvrženou strukturu vyprávění v mnoha ohledech mystický až iracionální, je přitom takový přístup paradoxní. Filmové To není velkým iniciačním příběhem, který reflektuje téma paměti a procesy zapomínání a rozvzpomínání jedinců i širšího společenství; a mnohem méně se zde akcentuje i téma absolutní lásky, která Smolaře spojuje. Na druhou stranu interakce charismatických a vhodně obsazených mladých herců film vytahuje z průměru a díky jejich hereckým možnostem se daří poměrně důsledně převést celé pasáže románu. Doslovnost v úrovni dějových struktur ale ještě není zárukou úspěšné adaptace. V případě To je jejím vedlejším účinkem monotónnost, s níž jedna sekvence následuje další bez zřejmé gradace. Režisér Andy Muschietti je ostatně pouhý řemeslník a podle toho jeho pojetí hororu vypadá. I monstrum Pennywise je zde zbaveno své mytologie; z chladného zla odkudsi z hlubin vesmíru, které na sebe může vzít desítky podob, se stala jednorozměrná klaunovská figurka, kterou lze zneškodnit baseballovou pálkou.

Román vyvolává komplexní hrůzu spočívající ve vědomí, že postavy se nacházejí ve špatném čase i světě, nad nímž se vznáší mrtvola Pennywisova protipólu, staré dobré Želvy. Film je ovšem jen krvavější verzí Záhady hlavolamu a mluvit o něm jako o hororu je problematické. Mísí se v něm ambice současné kvalitní televize s neinvenčností a naivním neumětelstvím amerického mainstreamového hororu. Možná nejzajímavěji tak nakonec vypovídá o současných tendencích a limitech žánru: v poplatnosti laciným atrakcím, vizuálním šokům a mechanicky stupňovanému napětí je pouze náhražkou všeprostupujícího děsu, který tak sugestivně zprostředkovává Kingův text.