Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace

Po nástupu počítačové 3D animace na konci devadesátých let byl klasickému loutkovému filmu¹ předvídán zánik. Loutka však nevymizela - paradoxně došlo k posílení její pozice mezi dalšími druhy animace. Ve světě stále zažívají úspěch loutkové filmy Tima Burtona, studia Aardman Animations nebo studia Laika či díla Adama Elliota. Jak se však v současnosti daří loutkovému filmu v Česku a v sousedním Polsku, tedy v zemích, jež se mohou pyšnit slavnými tradicemi a které v daném odvětví patřily k nejbohatším a nejpozoruhodnějším z celé střední a východní Evropy? Co zajímavého mohou v konkurenci zmiňovaných studií a tvůrců aktuálně nabídnout?

Česko v zajetí nových technologií

Od dob Jiřího Trnky, jenž natočil svůj poslední snímek Ruka v roce 1965, se české loutkové filmy v lecčems změnily. Na rozdíl od Trnky, který vracel loutce její původní magický význam spjatý s dávnými rituálními počátky, se dnešní animátoři spoléhají vesměs na lip-synch (jejich loutky tudíž dokážou mluvit). Loutkové filmy se také vyhýbají patosu a komentáři mimo obraz, jsou mnohem expresivnější a tvůrci je posouvají do dříve netušených žánrových poloh, často ovlivněných hraným filmem. Zrychlila se i střihová a záběrová skladba loutkových...