Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci

V souvislosti se současnou maďarskou animací se i v odborných kruzích hovoří o počátku nové zlaté éry. Přestože s podobně nadšenými prognózami je lepší zacházet opatrně, lze tvrdit, že maďarská animace je po roce 2010 v mnoha ohledech produktivnější a úspěšnější než v předchozí dekádě. Znovu vzrůstá počet kreslených televizních seriálů a krátké animované filmy sbírají jednu festivalovou cenu na druhou. Děje se tak díky změnám v systému filmové podpory, ale především díky nové generaci autorů většinou ve věku kolem dvaceti let, kteří v posledních letech uvedli své absolventské či první samostatné snímky. Mezi nimi zaujímají přední pozici především animátorky v čele s Nadjou Andrasev, Judit Wunder nebo Rékou Bucsi. 

Většina mladých autorů patří mezi absolventy oboru filmové animace (MOME Anim) na Univerzitě umění a designu Moholye-Nagye. V roce 2013 vzešly z tohoto zázemí mezinárodní úspěchy jako Králík a srna (Nyuszi és őz) Pétera Vácze nebo absolventský film Symfonie č. 42 Réky Bucsi. Z dalších filmů, jež od té doby vznikly, můžeme zmínit například Sopečný ostrov (Vulkánsziget) Katalin Anny Lovrity, uvedený též na Berlinale, či snímek Hugo...