Poezie jako obraz / Poetry-filmy Jaromíra Typlta

Idea propojení básnického textu s filmovým obrazem se vynořila už v počátcích samotného uvažování o filmu jako médiu. Ve dvacátých letech 20. století hledala filmová avantgarda v poezii způsob, jak se vymezit vůči dominantní hrané kinematografii a prosadit film jako uměleckou disciplínu. Objevila tím fascinující prostor, v němž se protíná verbální a vizuální rovina imaginace. O několik desetiletí později se předpoklad tohoto propojení vrací v žánru tzv. poetry-filmu. Bránu do tohoto světa otevírají v domácím prostředí audiovizuální díla na texty experimentálního básníka Jaromíra Typlta.

Podle příslušníků meziválečné francouzské avantgardy spočívala analogie experimentálního filmu a poezie v tom, že se obě tyto disciplíny vymezují vůči dominantním narativním formám. Namísto využití básnického textu v kinematografii však avantgardní tvůrci hledali spíše specifickou poetiku filmové řeči. Zastánci hnutí cinéma pur se distancovali od ostatních uměleckých oblastí a trvali na využití výhradně filmového výraziva. Averze experimentálních filmařů vůči slovu se ještě zvýšila po nástupu zvuku a trvala až do sedmdesátých let. Přesto bychom i v tomto starším období našli několik výjimek: Man Ray v L'étoile de mer (1928, na báseň Roberta...