Opustit vlastní šílenství / Fenomén Isabelle Huppert
Rolí se metodicky zmocňuje nejprve fyzicky, instinktivně, teprve pak nastupují rozum a intelekt. S emocemi a nespoutanými vášněmi svých postav zachází střídmě, intenzivní citové prožitky víceméně analyzuje v chladném odstupu. Tak by se dala stručně charakterizovat specifická herecká metoda Isabelle Huppert (1953) – nejaktuálněji v postavě dominantní ředitelky firmy na výrobu videoher ve snímku Ona (Elle) Paula Verhoevena, za niž byla nominována na Oscara. V průběhu kariéry procházela Huppert kontinuálně dějinami francouzské i evropské kinematografie, v níž obsáhla pět dekád. Její herectví se rozvíjelo a zrálo skrze vzácné tvůrčí příležitosti a spolupráci s významnými tvůrci, mezi nimiž nechybějí J.-L. Godard, Claude Chabrol, Marco Ferreri či Michael Haneke. Její nonkonformní osobnost se vyznačuje suverénním vystupováním s vyhraněnými feministickými postoji. I proto ji vedle režisérů vyhledávají rovněž režisérky včetně Niny Companeez, Diane Kurys, Claire Denis či Patricie Mazuy.
Ačkoli pochází ze středostavovské buržoazní vrstvy, kterou reflektuje i ve svých současných rolích, tato příslušnost ji jako nezávislou individualitu neomezuje. I její hvězdnost je specifická, není typickou filmovou star, ačkoli je za ni všeobecně považována....