Ještě větší marketér, než jsme před rokem doufali?
Individualizovaný projekt českého kritického guru Kamila Fily má za sebou první ročník. Stal se masově komentovaným, propagovaným pokusem o, jak autor-podnikatel-cinefil Fila ambiciózně uvádí, obrodu a reflexi zahlcených a zamořených vod české nejen internetové kritiky. A je třeba říct, že v tomto prosekávání džungle polo-amatérských databázních ohlasů či tradicionalisticky zpátečnických „posudků“ kráčí postupnými kroky směrem, který si vytknul.
Snaha o dobytí pozice obecně nejsledovanějšího publicisty, jehož pověst a vkus budou mít punc barometru a inspirativní zpětné vazby (i pro samotné tvůrce) se však může snadno zvrtnout – a reálně nakonec vést „pouze“ k utužení budovaného fanklubu z řad mezioborových zájemců (což nutně neznamená kapitulaci, odložení činky na rám...). Je jasné, že Fila již od účinkování na archivních film-webech a průbojné ČSFD hájí svůj silný vliv. Ten rozšiřoval jak díky působení v tištěných filmových periodikách včetně Cinepuru, tak i během svého působení v týdeníku Respekt, kde mohl mimo jiné využít (či splnit zadání?) zájmem o konfrontaci filmového dění s globálním geo-politickým vývojem a vyvázat tak reflexi kinematografie z čistě estetických kontextů.
Stylizace, na níž ovšem „svobodný“ projekt během roku vsadil, ukazuje všeobecně přístupnější, až nadbíhavou tvář, která nemůže zabránit vyostření reakcí z druhé, řekněme seriózněji vedené kritické sféry (Film a doba, NFA). Jde např. o již vyvanulou ironii vůči stálici české mainstreamové kritiky Mirce Spáčilové – ano, Kamil Fila se vydal (proti ní) do boje (s heslem „Kamil Fila looking at things“)! Což je ale na jedné straně boj s větrnými mlýny širého „lidu“, a na straně druhé něco, co by „pražský intelektuál“ se schopností empatie a rozhledu neměl mít zapotřebí. Fila se naopak v doprovodných sebe-charakterizujících textech i vyvěšeném „manifestu“ vlastního kritického psaní představil jako někdo, kdo na své kritické ego poukazuje s dávkou přiznané, pubertální sebestřednosti. A ta má poté za následek cosi jiného: rýsuje tvář Kamila Fily jakožto umného marketéra, PR stratéga vlastní produkce...
Dá se proto tvrdit, že kritické texty či trefněji vyhraněné glosy k aktuálním událostem (které konec konců nenabízí zadarmo, ale odemyká jen předplatitelské skupině), mají za cíl především „prachsprostě“ vydělat a prodat značku KF v tradičním kapitalistickém systému. Svědčí o tom i během roku znásobená Filova výjezdní účast na diskusních či přednáškových setkáních. Navzdory platnosti samotných textů se tak ukazuje, že respektovaný a stále větší kritik dokázal v uplynulém roce v oboru především zvýšit podezření, že kritika již nemůže přežít jako povolání – ale jen jako obchodovatelné řemeslo. A v tom, jestli Spáčilová podlézá svému okruhu čtenářů, či Fila zase svému, nakonec nemusí být takový rozdíl.