Čas jako duchovní kategorie / Filmy Bély Tarra a Lászla Krasznahorkaie
Přední představitel současného spirituálního filmu, maďarský režisér Béla Tarr, tvoří se scenáristou Lászlem Krasznahorkaiem silné autorské duo, jenž kombinuje vnímání času a reality z hlediska západní a východní kultury a pouští se do debaty o duchovní krizi křesťanského světa. Drama Prokletí (Kárhozat, 1988) bylo první zkouškou jejich spolupráce a přípravou na následující vysoce stylizované filozofické úvahy o stavu společnosti, v nichž autoři pracují hned s několika kategoriemi času – kromě reálného také s časem existenciálním a transcendentním. V téměř osmihodinové dystopické vizi světa Satanské tango (Sátántangó, 1994), následované Werckmeisterovými harmoniemi (Werckmeister harmóniák, 2000) a Turínským koněm (A torinói ló, 2011), zkoumají marné hledání cesty z bludného kruhu života v bídě a beznaději.
V jádru filozofického přístupu tohoto tvůrčího dua stojí fascinace zkázou společnosti. Její příslušníci přežívají mezi vlhkými zdmi ošuntělých domů zastavěných opotřebovanými předměty. Jsou předurčeni k životu bez naděje na změnu jako vesničané v Satanském tangu, kteří se vzepřou osudu, odcházejí z vesnice a s vidinou lepšího světa následují falešné...