Přízraky bondovských hraček / Spectre
V krátkém intermezzu na ztrouchnivělé vlakové stanici uprostřed marocké pouště čekají James Bond a Madeleine Swann na to, co se bude dít dál. Když na horizontu konečně vyvstane obrys přijíždějícího auta, Madeleine se zeptá: „Co je to?“ Bond suše odvětí: „Rolls-Royce z roku 1948.“
Scénu ze snímku Spectre lze číst cynicky, jako příklad bezskrupulózního product placementu. Fanoušek bondovského univerza si navíc možná vzpomene, že týmž vozem jezdil ve třetí „conneryovce“ zloduch Goldfinger. Bondova takřka encyklopedická sečtělost zde ale má i jiný než ryze komerční a intertextuální rozměr. Ukazuje na agentovu posedlost luxusními artefakty, které k němu vždy patřily a definovaly jej. Ačkoli se může zdát, že exkluzivní auta, značkové šaty a krásné ženy se jako vnějškové znaky špiona Jejího Veličenstva dávno ustálily, jejich funkce se film od filmu mění. Právě aktuální série s Danielem Craigem, v níž dochází nejprve k rekonstrukci a posléze k dekonstrukci Bondova obrazu, je na tyto změny obzvlášť bohatá. Spectre se přitom zdá být z dosavadní čtveřice snímků nejklasičtější, ovšem klasické bondovské emblémy zároveň využívá k ještě důkladnější pitvě agenta 007.
Jestliže Casino Royale restartovalo Bonda jako nevycválaného dravce, který se teprve učí nosit správný smoking a svoji excesivní mužnost dokazuje vypracovanými svaly, Skyfall jej o šest let poté sestřelil do pozice raněného, dávno přežitého reliktu. Craig tak vyměnil rošťácký rozcuch za prošedivělé strniště, které ho nejen dělalo opticky starším, ale také dotvářelo image zpustlého špiona, jenž právě vyšel z formy. Sporadicky obnaženému Bondovu torzu vévodila táhnoucí se jizva, dokládající jeho zranitelnost. Kostýmní volba klasického šedého obleku zase vyjadřovala tradiční, v čase přetrvávající hodnoty. Totéž ostatně symbolizoval i stařičký vůz Aston Martin, kterým nakonec Bond spolu s M odcestoval do minulosti na své dávno opuštěné rodinné sídlo.
Spectre pokračuje ve výpravě do Bondovy dávné osobní historie, kterou opět doprovází diskuze o údajné zaostalosti tajných služeb, jejichž hlavní zbraní jsou sólo agenti s povolením zabíjet. Významnější úlohu ale tentokrát získávají moderní technologie, které na jednu stranu představují blížící se hrozbu ze strany „Nového světového řádu“ (drony, orwellovské sledovací přístroje) a na stranu druhou se dostávají do rukou i samotnému Bondovi v podobě jeho oblíbených „gadgets“. Až na staré dobré náramkové hodinky, jež jako jediné zafungují jako překvapivý trumf v rukávu, se však tyto hračky chovají jako nespolehlivé poruchové přístroje. Výbušná střela, kterou Bond v úvodu adresuje prvnímu ze svých cílů, se ihned nebezpečně vrátí ve formě padajících trosek zasažené budovy. Nejnovější prototyp multifunkčního auta se ukáže být hlavně nablýskaným sporťákem, jemuž selhává většina speciálních tlačítek.
Pokud se tedy craigovské filmy zatím nesly v civilnějším duchu a přehnaně efektním rekvizitám se spíše vyhýbaly, Spectre tyto rekvizity vynáší na povrch a odhaluje je jako nestabilní a proměnlivé. Navzdory tomu se Bond ke své třpytivé vnějškové prezentaci nepřestává upínat – ba naopak, až obsesivně se na ni fixuje. S každou změnou lokace střídá jeden pečlivě sladěný oděv za druhým; dokonce samotná idea smrti je pro něj pouze karnevalovou maskou, kterou lze nosit a libovolně odhodit.
„Stejně bys ji nepoznal, všechny jsou pro tebe jedna jako druhá,“ poznamenává Blofeld se zlomyslným úšklebkem, když spoutanému Bondovi hrozí lobotomií. Naráží přitom na fakt, že pro agenta 007 jsou jeho partnerky snadno nahraditelným zbožím, splývajícím až na výjimky v řadu zaměnitelných tváří. Jindy jednoznačně šťastný závěr, v němž Bond s Madeleine odjíždí vstříc společné budoucnosti, proto získává znepokojivý podtón. Jak auto, tak žena, usazená na sedadle spolujezdce, je vyprázdněnou rekvizitou, která v rozpadajícím se světě bez jistot značí alespoň nějakou, byť jen pomíjivou konstantu. Spectre tak nejen završuje čtyřdílnou sérii, když předchozí epizody doplňuje do ucelenějšího tvaru, ale v méně nápadné rovině také kriticky reviduje typické Bondovy atributy, jež jsou tu demaskované coby iluzorní, fetišizované předměty.