Závod na vrchol Hollywoodu
Bedliví pozorovatelé trendů v hollywoodské kinematografii a globální filmové kultuře za sebou mají vzrušující měsíc. V přímém přenosu mohli týden po týdnu nebo, chtěli-li, den po dnu, sledovat, zda se zrodí z daleké galaxie megahit, zda se Hvězdné války: Síla se probouzí vyšplhají k vrcholu komerčně nejúspěšnějších titulů historie a přepíší tak léta stabilní žebříček, kterému dominuje tři čtvrtě století starý Jih proti severu. Na chvíli se zdálo – zvláště, když na americkém trhu překonaly Avatar –, že to není vyloučené. Teď už je jasné, že některé věci se mění jen těžko. Hvězdné války zastavila těsně pod top desítkou Sněhurka a sedm trpaslíků.
Narůstající čísla na boxofficemojo bylo zajímavé sledovat jako průhled do měnících se dějin kinematografie. Jde z nich vyčíst mnohé o diváckých preferencích, rozloženo na mikro-segmenty, či o jisté únavě z dominující komiksového segmentu blockbusterů. V případě Hvězdných válek čísla odrážela ještě jeden, méně snadno vyčíslitelný aspekt: touhu. Touhu po vzkříšení unikátního pocitu, vzpomínek na prožitek, který s sebou Hvězdné války pro řadu diváků, jež je viděli v 70. a 80. letech jako děti/náctiletí nesly. Hvězdné války jsou tak ukázkovým příkladem čehosi mnohem obecnějšího spojeného s kinematografií. S její schopností zanechat stopu v paměti, jíž si je možné hýčkat. Jejímž prostřednictví je možné vracet se k iniciačním „syrovým emocím“ a zážitkům, jež jsou možná utlumené léty, ale stále s sebou nesou slastný pocit spojený s filmem – ať už je to David Lynch, Jan Němec nebo George Lucas –, který změnil, jak vnímáme kinematografii nebo naši představu o tom, co nám film může dát. Vzpomínka je součástí příběhu, který si ve své paměti o sobě píšeme.
Tím druhým trendem, který šlo v souvislosti s Hvězdnými válkami sledovat, bylo hodnocení na serveru imdb. Začalo vysoko na 8.9 na desetibodové škále a v současnosti se drží na 8.4. Vysoké hodnocení odráží hlavně přání „starých“ fanoušků, aby Hvězdné války byly tím, čím je po letech suchopáru chtějí mít. V prvotním náporu entusiasmu jsou tak ochotní přehlédnout nejen jejich slabiny, ale i fakt, že nejsou určené pro ně. Zopakovat prvotní pocit, který nutně nesouvisí s kvalitami původního filmu, totiž nejde. Síla se probouzí měla vytvořit vzpomínku pro zcela jinou generaci.
Zajímavé bude sledovat, jak bude poměrně s časem hodnocení klesat. V prvním čísle roku tradičně přinášíme anketu o nejlepší filmy toho uplynulého. Hvězdné války se dostaly ve výběru některých přispěvatelů i mezi Top 10. S přehledem je ale ve zvířeném prachu nechal daleko za sebou Šílený Max: Zběsilá cesta – po dlouhé době cinefilský blockbuster. Na samém vrcholu je pak Saulův syn. Zcela právem. Pokud se některému z filmů loni podařilo změnit, jak vnímáme kinematografii, či naši představu o tom, co kinematografie dokáže, byl to právě on.