Přívětivá beznaděj existence / Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

Melancholická trilogie Roye Anderssona představuje v posledních patnácti filmových letech ojedinělý, autorsky „upracovaný“ výkon – čisté gesto mistra, jež svou ambicí navazuje na tradici švédského existencialistického tázání, ale formálně zlehka uniká z pout psychologizace za ironií a vtipem. Písně z druhého patra i Ty, který žiješ jsou dnes již uznávanými klasikami, avšak Anderssonova poetika absurdity a stylizovaného banálna, stejně jako vyprávěcí princip sítě navzájem (ne)svázaných epizod, se plně rozvine teprve ve finálním díle (držiteli Zlatého lva z Benátek), ve kterém už satirik-rutinér vrší své rozmanité vize jako u vytržení ze snu a stmeluje album výjevů dialogickými refrény ve smířlivém tónu.