Mládí vpřed i vzad

V redakci jsme si chvíli lámali hlavu nad nejlepší variantou názvu tématu aktuálního čísla. Aby nezněl příliš socialisticky (Filmová mládež, přestože lehce nadsazené Mládí vpřed! bylo chvíli rozmarně ve hře), novovlnně (Mladý film), či startrekovsky (Nové generace). Nakonec jsme skončili tam, kde jsme začali – u filmového mládí, které nejlépe zastřešuje reprezentaci, publika, mladé tvůrce i pohled na systém, jenž filmové mládí „produkuje“ – tedy v českém případě hlavně na pražskou FAMU. V Cinepuru „filmové mládí“, které je lépe chápat ne nutně jako vymezené pouze věkem, ale i přístupem, sledujeme dlouhodobě v rubrice zaměřené na začínající české tvůrce z celého spektra audiovize nebo tvůrce v rané fázi jejich kariéry. Domníváme se, že mapovat českou tvorbu mimo zavedené okruhy, jež je méně vidět a někdy často vůbec, je podstatné. Studentská tvorba, známá hlavně jako takzvané famácké filmy, je součástí české kinematografie jako cokoliv, co běží v kinech. A mít přehled o tom, co vzniká v raných fázích tvorby jednotlivých aspirantů kinematografie, znamená mít přehled o tom, jak bude (možná/nejspíš) vypadat český film v budoucnu. V dobrém i ve zlém.

Profil nevynecháváme ani v aktuálním čísle. Věnovaný je kameramanu Marku Dvořákovi, který se podílel na studentském snímku Retriever Tomáše Kleina a Tomáše Merty zařazeného do canneské soutěže studentských filmů Cinefóndation. V tématu pak nabízíme dva texty, které se věnují FAMU jako instituci a širším důvodům, proč české studentské filmy a debuty vypadají, tak jak vypadají. Nebo, vypůjčíme-li si větu z rozhovoru s Janem Stehlíkem nazvaným evokativně „Jako by nám ujel vlak“: „Proč je především hraná režie ve srovnání s evropskou nebo světovou špičkou tak žalostná?” V čem je problém? A v čem je rozdíl mezi tvůrci českými a rumunskými nebo polskými, s jejichž debuty se ty české dají srovnávat jen těžko? Proč je snímek absolventa FAMU Grímura Hákonarsona Rams v soutěži Un Certain Regard v Cannes, ale mladí čeští absolventi se v ní neprosadili? Přestože je to otázka se složitější odpovědí, má cenu si ji klást. Mezitím doporučuji pro inspiraci rozhovor s rumunským režisérem Corneliem Porumboiuem, který mluví o tom, co jej naučila filmová škola v Bukurešti, o své metodě a o tom, co také stojí za jeho úspěchem na zahraničních festivalech.