Úvod: Filmové mládí

Na úvod tématu květnového Cinepuru se přímo nabízí poetická klišé o jaru, pronikajícím i na stránky filmového magazínu. Je pravda, že při zařazování tématu „Filmové mládí“ jsme trochu kalkulovali se strategickou roční dobou, která je s mládím a jeho oslavou spojená. Publikované příspěvky nicméně naznačují, že obraz mládeže před kamerou i za kamerou má s jarní romantikou mnohdy jen pramálo společného. Ať už jde o profil filmových či televizních teenagerů, jejich publikum, první pokusy debutantů nebo problémy filmového školství a studentské tvorby. Vzhledem k důležité pozici mladých lidí coby konzumentů (ale i producentů) mediálních obsahů je pak celkem překvapující, že se jim nedostává příliš mnoho pozornosti – o tom, co se odehrává za dveřmi filmových škol nebo v rámci specializovaných festivalových sekcí, mají důkladnější přehled spíš zasvěcené osoby nebo vážní zájemci. Navíc – jak se nejednou píše v následujících textech – samotná tvorba pro mládež bývá často pokládána za naivní a snad i proto ve větším měřítku postrádá serióznější reflexi. V tématu květnového Cinepuru se však zkusíme na filmové mládí podívat nezatíženým pohledem, bez předsudků.

Na jaře probíhají nebo vrcholí přípravy festivalů, které si z nadějných adolescentů občas rádi vychovávají své budoucí režisérské hvězdy. Mezi ně patří Xavier Dolan, kterého loňský triumfální průlom v Cannes přiměl až k slzám dojetí. Nad dosavadní kariérou „zázračného dítěte“ filmu, formovanou pod festivalovým dohledem, se v úvodním textu zamýšlí Matěj Nytra. U auteurů, ponořených do světa teenagerů, zůstaneme i v dalším článku věnovaném tvorbě Larryho Clarka. Se svými Kids sice debutoval až v pokročilejším věku, ale jak konstatuje Jiří Blažek – pověst „skatera“ mapujícího odvrácenou tvář americké mládeže, si uchovává dodnes. Další dvojice textů se obrací k mainstreamovější produkci. Jana Glocarová si všímá některých společných atributů ženských hrdinek v současných adaptacích populární young adult literatury. Jana Jedličková navazuje přehledem vývoje teen televizní tvorby v USA a Británii, jež pozoruhodně kulminuje v posledním desetiletí. Hned dva příspěvky Michala Hogenauera směřují k českému kontextu, především k situaci na FAMU. Záměrně jsme poskytli prostor hranému filmu, který se ocitá ve stínu současné domácí mladé dokumentární tvorby. Díky glose o tendencích současných famáckých filmů a rozhovoru s ředitelem Fresh Film Festu Janem Stehlíkem si lze učinit aspoň základní představu, zda je tomu tak právem. V závěru doplňuje českou část tématu ukázka ze scénáře Lukáše Csicselyho Předvečer sv. Mikuláše – vítěze scenáristické sekce loňského Famufestu.