Za vlast! Pro Putina! / Ruská kinematografie ve službách vlastenecké propagandy

Film jako nejmasovější druh umění je nutně nejviditelnější profilovou kulturou státu. Její ideologickou funkci si v Rusku už od dob bolševismu dobře uvědomují a po drobném výpadku paměti v postsovětské dekádě, kdy film snad poprvé nefungoval jako zdroj národní propagandy (nýbrž té západní), se k tomuto přesvědčení opět navrací. Akutní deficit národního cítění a s ním hrozící rozklad „kulturního kódu“ přiměl vedoucí vládní představitele k radikálním krokům, které mají za cíl upevňovat patriotismus skrze mainstreamové tituly vlévající hrdost a optimismus do žil dnešních Rusů. K zásadní reorganizaci financování kinematografie, která ve svém důsledku umožnila naprostou kontrolu státu nad vznikajícími filmy, poskytla ideální záminku nedávná ekonomická krize.