Geraldine Chaplin / Život v líbezném stínu
Poprvé stála před kamerou, když jí bylo osm. Mihla se tehdy ve snímku svého otce Charlieho Chaplina Světla ramp (1952). Kromě tohoto uvedení do světa filmového herectví a specificky chaplinovské fotogeničnosti (vysoké lícní kosti, pronikavé oči a křehká fýzis) měl ale otec na další kariéru Geraldine Chaplin skoro nulový vliv. Jde přitom o kariéru pozoruhodnou, již otevřela v roce 1965 role Toni v Doktoru Živagovi Davida Leana a jež se rozprostírá přes několik dekád a kontinentů. V 70. letech ji do velkých rolí obsazovali američtí režiséři, zejména Robert Altman (Nashville, 1975, Svatba, 1978) nebo Tom Gries (Havajané, 1970). Dařilo se jí i v britské produkci – viz Roseland (1977) Jamese Ivoryho nebo Tři mušketýři (1973) Richarda Lestera. Nejvíce ji ale naplňovalo dvanáct let se španělským režisérem Carlosem Saurou, a to jak profesně, tak po osobní stránce. Saura vždy prohlašoval, jak je pro něj důležitá – vnáší do jeho filmů nezaměnitelné charisma. Společně vytvářeli díla, která neprovokovala jako otevřený pamflet proti Francovu režimu, ale subtilně jej kritizovala – Peppermint Frapé (1967), Starý dům uprostřed Madridu (1976), Anna a vlci (1973) či Eliso, můj živote (1977). V posledních letech se Geraldine Chaplin vrací ke spolupráci se španělskými režiséry. Pedro Almodóvar ji obsadil do Mluv s ní a na letošní Febiofest přijela s novinkou Juana Antonia Bayony Nic nás nerozdělí.